CVD – Historie

Počátky CVD sahají do osmdesátých let 19. století. V té době Powel, Oxley a Blocher zvýšili trvanlivost vláken v žárovkách tím, že je potáhli tenkou vrstvou grafitu, příp. kovu.

V následujích padesáti letech byl vývoj CVD pomalý. Tato metoda našla využití především při přípravě vysoce čistých kovů, např. tantalu, titanu a zirkonia.

Prudký rozvoj začal až po druhé světové válce. V dnešní době se tato metoda vyvíjí velmi prudce. Využití nacházín především v polovodičovém průmyslu a elektronice.

Máte dotaz nebo podnět k článku? Napište mi
FORMÁT PRO TISK

Poslední změna: 01.05. 2006 23:29