Aktinoidy – Web o chemii, elektronice a programování

Jako aktinoidy se označuje skupina 15 prvků s protonovým číslem od 89 do 103, všechny prvky jsou radioaktivní a spadají do f-bloku PSP. Poslední prvek, který se vyskytuje v přírodě je plutonium, těžší aktinoidy jsou umělé.

Prvek	Protonové číslo	Rok objevu	Počet přírodních izotopů	Nejstabilnější izotop	Poločas rozpadu nejstabilnějšího izotopu
Ac	89	1902	3	227	21,8 let
Th	90	1829	7	232	14 milionu let
Pa	91	1913	3	231	32 500 let
U	92	1789	8	238	4,47 bilionu let
Np	93	1940	3	237	2,14 milionu let
Pu	94	1940	4	244	80,8 milionu let
Am	96	1944	0	243	7370 let
Cm	96	1944	0	247	15,6 milionu let
Bk	97	1949	0	247	1400 let
Cf	98	1950	0	251	900 let
Es	99	1952	0	252	1,29 roku
Fm	100	1952	0	257	100,5 dnů
Md	101	1955	0	258	52 dnů
No	102	1958	0	259	58 minut
Lr	103	1961	0	266	11 hodin

Nejrozšířenějšími aktinoidy jsou thorium (16 ppm) a uran (4 ppm). Ostatní aktinoidy se vyskytují ve stopových množstvích jako produkty radioaktivního rozpadu.

Mimo jadernou energetiku se s aktinoidy potkáváme třeba v detektorech kouře, kde se využívá ²⁴¹Am k ionizaci vzduchu.

Otevřený detektor kouře obsahující americium. Zdroj: MD111/Commons

Aktinoidy jsou elektropozitivní, stříbrné, reaktivní kovy. Na vzduchu se rychle oxidují, čímž ztrácí jejich povrch kovový lesk. Za vyšší teploty reagují s většinou nekovů, jsou odolné vůči alkalickým látkám. V práškovém stavu jsou pyroforické. Nejochotněji se rozpouštějí v koncentrované kyselině chlorovodíkové.

Při reakci s vodou uvolňují plynný vodík, se kterým mohou následně reagovat za vzniku hydridů. Tyto hydridy jsou ale zpravidla nestálé a ve vodě se rozkládají. Tím dochází k urychlení koroze kovu.

Plutonium se díky radioaktivnímu rozpadu samovolně ohřívá, proto je nutné ho při skladování chladit, např. proudem suchého vzduchu.

Navigace