Seaborgium

Seaborgium, Sg, je silně radioaktivní prvek, v přírodě se nevyskytuje. Vyrábí se v urychlovačích nebo jaderných reaktorech. Je to jediný prvek, který byl pojmenován po osobě (Glenn T. Seaborg), která v tu dobu byla naživu.

Poprvé byl připraven v červnu 1974 v Dubně a příprava byla potvrzena v září 1974 v Lawrence Berkeley Laboratory.[3] Příprava byla provedena ostřelováním terče z 259 mg ²⁴⁹Cf ionty ¹⁸O.

¹⁸O + ²⁴⁹Cf → ²⁶³Sg + 4 n

Připraveny izotop se rozpadal emisí α částice, jeho poločas rozpadu byl stanoven na 0,9 s.

Dosud bylo připraveno 12 izotopů a dva jaderné izomery. Nejdelší poločas rozpadu má ²⁷¹Sg, 2,4 minuty. Vzhledem k malé stabilitě a malému množství připraveného prvku nebylo chemické chování příliš zkoumáno. V roce 1997 byla publikována první práce o chemii Sg ve vodných roztocích, byly zkoumány vlastnosti sedmi atomů, které se povedlo připravit a izolovat. Ukázalo se, že vlastnosti odpovídají umístění Sg v PSP a lze je odvodit z vlastností molybdenu a wolframu.[4]

Odkazy

1. Seaborgium na české wikipedii
2. Seaborgium na anglické wikipedii
3. Ghiorso, A.; Nitschke, J. M.; Alonso, J. R.; Alonso, C. T.; Nurmia, M.; Seaborg, G. T.; Hulet, E. K.; Lougheed, R. W. (1974). „Element 106“. Phys. Rev. Lett. 33 (25): 1490–1493. DOI: 10.1103/PhysRevLett.33.1490.
4. Schädel,M., Brüchle,W., Dressler, R., Eichler, B., Gäggeler, H.W., Günther, R., Gregorich,K. E., Hoffman, D. C., Hübener, S., Jost, D.T:, Kratz, J. V., Paulus,W., Schumann, D., Timokhin, S., Trautmann, N., Türler, A., Wirth, G., Yakushev, A.: Nature 388, 55 (1997).

Navigace