Skupenské stavy látek

Vydáno: 11. 06. 2023; Poslední aktualizace: 17. 11. 2026; Autor: Zdeněk Moravec

Každá látka se může vyskytovat ve skupenství pevném, kapalném, plynném či plazmatickém. Jednotlivá skupenství mají své charakteristické vlastnosti. Látky přecházejí mezi skupenstvími v závislosti na teplotě a tlaku, tyto přechody nazýváme jako skupenské přeměny (fázové přechody).

  • Pevné skupenství – částice jsou v látce vázány poměrně pevně, zpravidla vytvářejí krystalickou mřížku, existují však i amorfní látky, například sklo nebo některé plasty. Pevné látky nejsou stlačitelné a udržují svůj tvar.
  • Kapalné skupenství – částice jsou v kapalném skupenství volnější než v pevné, kapaliny jsou velmi málo stlačitelné, ale tvar mění podle tvaru nádoby.
  • Plynné skupenství – částice jsou vázány velmi volně, plyn je velmi dobře stlačitelný a objem a tvar přizpůsobuje nádobě.
  • Plazmatické skupenství – plazma je tvořeno ionizovaným plynem, tzn. ionty, elektrony a také neutrálními atomy a molekulami.

Skupenství

Pevné

Většina pevných látek vytváří krystalickou mřížku, výjimkou jsou amorfní látky. Zahříváním pevné látky dochází ke zvyšování energie oscilací částic a po dosažení teploty tání k narušení krystalové mřížky a vzniku taveniny.

Kapalné

Částice jsou vázány volněji než v pevné látce, ale pevněji než v plynu. Objem je velmi málo závislý na tlaku, ale tvar kapaliny je dán tvarem nádoby. Snižováním teploty lze dosáhout krystalizace kapaliny a vzniku pevné látky, naopak ohřevem dochází ke zvyšování tenze páry nad kapalinou a následně i k varu kapaliny.

Plynné

Částice v plynu jsou vázány velmi slabě, plyn přizpůsobuje svůj tvar a objem nádobě, v které je uložen. Částice plynu jsou relativně daleko od sebe a jejich vzájemné interakce jsou slabé.

Pro jednodušší popis plynu byl zaveden koncept ideálního plynu. Chování ideálního plynu lze popsat jednoduchou stavovou rovnicí:

pV = nRT

Ideálnímu plynu je věnována samostatná kapitola.

Reálné plyny se od ideálních odlišují, odlišnosti jsou způsobeny:

  1. Velikostí částic (atomů nebo molekul), např. helium se bude chovat podobněji ideálnímu plynu než např. propan (C3H8).
  2. Velikost interakce mezi částicemi plynu, helium interaguje velmi slabě. Naproti tomu např. plynný fluorovodík (HF) bude vytvářet silné vodíkové vazby a tím se bude odlišnost od ideálního plynu zvýrazňovat.
  3. U reálného plynu nelze aplikovat podmínku nezkapalnitelnosti, neboli absolutní stlačitelnosti. Částice plynu mají nenulový objem. Některé plyny lze ale zkapalnit velmi obtížně, např. helium. Helium má totiž velmi nízkou kritickou teplotu (5,2 K), proto jej nelze zkapalnit pouhým zvýšením tlaku za běžných teplot.

Rovnic reálného plynu exisuje více, asi nejběžnější je van der Waalsova rovnice:

$$(\textrm{p}\ +\ \frac{\textrm{a}}{\textrm{V}_\textrm{m}^2})(\textrm{V}_\textrm{m}\ -\ b)\ =\ \textrm{RT}$$

a, b jsou koeficienty, které lze pro jednotlivé plyny získat z tabulek:

plyn$$\textrm{a}\ [\frac{\textrm{m}^2\ \textrm{Pa}}{\textrm{mol}^2}]$$$$\textrm{b}\ [\frac{10^{-6}\ \textrm{m}^3}{\textrm{mol}}]$$plyn$$\textrm{a}\ [\frac{\textrm{m}^2\ \textrm{Pa}}{\textrm{mol}^2}]$$$$\textrm{b}\ [\frac{10^{-6}\ \textrm{m}^3}{\textrm{mol}}]$$
argon (Ar)0,13632,2fosfin (PH3)0,46951,6
butan (C4H10)1,466122,6chlor (Cl2)0,65856,2
dusík (N2)0,14139,1oxid uhelnatý (CO)0,15139,9

Plazma

Plazma získáme zahříváním plynu, tím dochází k ionizaci části atomů a molekul plynu a uvolnění elektronů z jejich elektronového obalu. Příkladem plazmatu je blesk, polární záře, sluneční koróna nebo plazma ve výbojkách. Také některé plameny vykazují vlastnosti slabě ionizovaného plynu.

Úder blesku do Eiffelovy věže. Zdroj: Gabriel Loppé/Commons

Skupenské přeměny

Skupenské přeměny jsou přechody mezi jednotlivými skupenstvími.

Kde se se skupenskými přeměnami setkáváme?
✶ destilace alkoholu
✶ vznik mlhy
✶ lyofilizace potravin
✶ klimatizace
✶ zkapalněný zemní plyn (LNG)
✶ výroba polovodičů pomocí plazmatu

Tání a tuhnutí

Pokud pevnou krystalickou látku zahřejeme nad teplotu tání, pozorujeme přechod z pevného do kapalného skupenství, ten označujeme jako tání. Ochlazováním taveniny pak dojde k opačnému přechodu, ten označujeme jako tuhnutí. Teplo potřebné na roztavení 1 kg krystalické látky zahřáté právě na teplotu tání označujeme jako měrné skupenské teplo tání.

U amorfních látek tání nepozorujeme, pouze dochází k měknutí a následně zkapalnění látky.

Var a kondenzace

Přechod z kapaného do plynného skupenství označujeme jako vypařování nebo var. Var nastává tehdy, když se tlak nasycené páry kapaliny vyrovná okolnímu tlaku. Opačný pochod označujeme jako kondenzace nebo kapalnění (např. zkapalnění helia). Teplo potřebné na odpaření 1 kg látky zahřáté na teplotu varu se označuje jako měrné skupenské teplo varu.

Při zahřívání získávají částice látky větši energii a tím i rychlost, dokáži proto snadněji opustit objem kapaliny a přejít do plynného skupenství, vytvoří tak páru nad hladinou. K odpařování dochází i při teplotách nižších než je teplota varu, proto se nám např. odpařuje voda ze sklenice už za pokojové teploty.

VypařováníVar
probíhá pouze na povrchuprobíhá v celém objemu
při každé teplotěpři teplotě varu
pomalérychlé
Rozdíl mezi vypařováním a varem

Var lze využít pro čištění kapalin pomocí destilace, kdy separujeme kapaliny na základě rozdílné teploty varu.

Jednoduchá destilační aparatura. Zdroj: Arlen/Commons

Častý omyl
❌ Nad vařící vodou vidíme vodní páru.
✅ Skutečná vodní pára je neviditelná. Bílý oblak nad hrncem tvoří drobné kapky zkondenzované vody.

Sublimace a desublimace

Některé pevné látky mají schopnost přecházet přímo do plynného skupenství, aniž by došlo k jejich tání. Tento děj označujeme jako sublimaci. Sublimace probíhá tehdy, pokud teplota a tlak odpovídají podmínkám, při nichž pevná látka přechází přímo na páru. U některých látek (např. jód, suchý led nebo kafr) probíhá sublimace i za běžného atmosférického tlaku.

Sublimující jod. Zdroj: Kate7234/Commons

Kondenzaci par přímo na pevnou látku pak označujeme jako desublimaci.

Fázový diagram

Fázový diagram zobrazuje závislosti stavových veličin. Nejčastěji se setkávám s p-T diagramy, tzn. závislosti tlaku na teplotě. Ale můžeme se potkat i p-V, příp. s 3D diagramem p-V-T.

p-T fázový diagram vody. Zdroj: AVitek/Commons

Na fázovém diagramu vody můžeme najít oblasti, kde je voda pevná, kapalná a plynná. Čáry, které tyto oblasti oddělují odpovídají fázovým přeměnám. Bod(y), kde se tyto křivky protínají se označuje jako trojný bod. Ten odpovídá podmínkám, při kterém jsou všechny tři skupenství v rovnováze. U vody odpovídá trojný bod teplotě 0,01 °C a tlaku 611 Pa.

p-V-T diagram vody. Zdroj: Д.Ильин/Commons

Další kapitoly