VSEPR, Valence Shell Electron Pair Repulsion, je teorie, která předpovídá rozložení vazebných elektronových párů v prostoru a tím i tvar molekuly.
Teorie byla poprvé formulována v roce 1939 Ryutarem Tsuchidou, v roce 1957 pak byla rozšířena a upravena Ronaldem Gillespie a Ronaldem Sydney Neyholmem, aby byla schopná poskytnout výběr několika alternativních geometrií.
Teorie VSEPR poskytuje nejlepší výsledky pro sloučeniny hlavních skupin prvků. Pro sloučeniny přechodných kovů je její použitelnost omezená a často je nutné využít teorii ligandového pole nebo teorii molekulových orbitalů.
Platí tři základní pravidla:
1. Elektronové páry centrálního atomu se v prostoru rozmístí tak, aby byly co nejdále od sebe a měly minimální energii.
2. Nevazebný elektronový pár odpuzuje ostatní elektronové páry nejvíce, odpuzování vazebných elektronových párů je slabší a klesá v pořadí trojná vazba > dvojná vazba > jednoduchá vazba. Vazba k elektropozitivnějšímu atomu vykazuje větší odpuzování než vazba k atomu s vyšší elektronegativitou.
3. Tvar molekuly popisuje prostorové uspořádání atomů. Nevazebné elektronové páry sice nejsou součástí tvaru molekuly, ale významně ovlivňují její geometrii a vazebné úhly.
Řešené příklady jsou uvedeny v tomto článku.
Notace AXE
Pro potřeby VSEPRu používáme k označování molekul notaci AXE, symbolem A označujeme centrální atom, X jsou ligandy a E nevazebné elektronové páry. Např. CO2 označíme jako AX2 a SO2 jako AX2E. Takto můžeme snadněji určit výchozí tvar a následně konečný tvar molekuly.
Dvojná i trojná vazba se při určování tvaru molekuly počítají jako jeden elektronový pár. Například CO2 má označení AX2, nikoliv AX4.
Výchozí tvary
Při určování tvaru molekuly nejprve spočítáme počet vazebných (σ) i nevazebných elektronových párů, celkový počet párů nám určí výchozí tvar.
Uvedené hybridizace odpovídají tradičnímu středoškolskému modelu. Moderní kvantově-chemický popis vazeb je složitější, avšak pro základní určování tvarů molekul je tento model plně dostačující.
| Počet párů | Hybridizace | Tvar | |
|---|---|---|---|
| 2 | sp | lineární | |
| 3 | sp2 | trigonálně planární | ![]() |
| 4 | sp3 | tetraedr | ![]() |
| 5 | sp3d | trigonální bipyramida | ![]() |
| 6 | sp3d2 | oktaedr | ![]() |
| 7 | sp3d3 | pentagonální bipyramida | ![]() |
Určení tvaru molekuly
Pokud nejsou na centrálním atomu žádné volné páry, odpovídá tvar molekuly příslušnému výchozímu tvaru, v případě že nejsou všechny ligandy shodné, dochází k deformaci úhlů, tak aby odpuzování elektronových párů bylo minimální. V případě vazeb stejného řádu, rozhoduje o míře odpuzování elektronegativita atomu, který je navázán na centrální atom. Síla repulze (odpuzování) klesá v pořadí:
nevazebný elektronový pár > trojná vazba > dvojná vazba > jednoduchá vazba
Vícenásobné vazby obsahují větší elektronovou hustotu než jednoduché vazby, a proto zabírají větší prostor a silněji odpuzují okolní elektronové páry.
Čím bude elektronová hustota v blízkosti centrálního atomu vyšší (tzn. čím bude elektronegativita navázaného atomu nižší), tím bude odpuzování silnější.
Dva elektronové páry
Molekuly typu AX2 (např. CO2) i AXE (např. CO) jsou vždy lineární, vazebný úhel je 180°.
Tři elektronové páry
Výchozím tvarem je trigonálně planární tvar (trojúhelník), např. pro BCl3, vazebné úhly jsou 120°. Pokud je jeden elektronový pár nevazebný, je tvar molekuly lomený s vazebným úhlem menším než 120°, např. u SO2.



Čtyři elektronové páry
Výchozím tvarem je tetraedr, kde jsou vazebné úhly 109,5°, příkladem může být molekula methanu (CH4). Pokud je jeden pár nevazebný, získáme trigonální (trojbokou) pyramidu (NH3), úhly jsou menší než 109,5°. Pokud jsou dva páry nevazebné, je tvar molekuly lomený (H2O) s úhlem menším než 109,5°.



Pět elektronových párů
Výchozím tvarem je trigonální (trojboká) bipyramida, vazebné úhly jsou v ekvatoriální rovině (trojúhelníková podstava) 120° a mezi axiální a ekvatoriální rovinou 90°, z toho důvodu volné elektronové páry obsazují ekvatoriální rovinu. takže PCl5 má tvar trojboké bipyramidy. SF4 má tvar, který se označuje jako houpačka, úhly jsou 90° a 120°.



Pokud jsou dva elektronové páry nevazebné, získáme tvar T, s úhlem 90°, jde např. o ClF3. V případě tří nevazebných elektronových párů získáme lineární tvar, jde např. o XeF2.


Volný elektronový pár preferuje v trigonální bipyramidě ekvatoriální polohu, protože zde má pouze dvě interakce pod úhlem 90°, zatímco v axiální poloze by měl tři.
Šest elektronových párů
Výchozím tvarem je oktaedr, se všemi úhly 90°, např. SF6. V případě, že je jeden elektronový pár nevazebný, např. u BrF5, získáme tetragonální (čtyřbokou) pyramidu, s úhly menšími než 90°. Dva nevazebné elektronové páry, např. u XeF4, obsadí protilehlé pozice, tzn. že molekula má tvar čtverce.



Sedm elektronových párů
Struktury se sedmi elektronovými páry jsou poměrně vzácné, ale byla by škoda je vynechat.
Výchozím tvarem je pentagonální bipyramida, vazebné úhly v ekvatoriální rovině jsou 72°, a mezi axiálními a ekvatoriálními ligandy 90°. Příkladem je interhalogenid IF7. V případě, že je jeden elektronový pátr nevazebný, např. u XeOF5–, získáme pentagonální pyramidu. Dva nevazebné elektronové páry, např. u aniontu XeF5–, obsadí protilehlé pozice, tzn. že molekula bude planární, tvar pětiúhelníku.



Jak určit tvar molekuly pomocí metody VSEPR
Stručný postup, jak postupovat při využívání metody VSEPR.
Stručný postup:
1. Určete centrální atom.
2. Spočítejte počet vazebných oblastí (σ-vazeb).
3. Spočítejte počet nevazebných elektronových párů.
4. Zapište notaci AXE a určete celkový počet elektronových párů.
5. Určete výchozí geometrii.
6. Určete výsledný tvar molekuly.
7. Odhadněte deformaci (změnu) vazebných úhlů.
Nejčastější chyby
- Zaměňování výchozí geometrie a skutečného tvaru.
- Započítávání násobné vazby jako více elektronových párů.
- Ignorování nevazebných elektronových párů.
- Záměna AX2E a AX2E2 (např. SO2 vs H2O).
Přehled tvarů molekul
| Notace AXE | Tvar | Příklad | Vazebný úhel |
|---|---|---|---|
| AX2 | lineární | CO2 | 180° |
| AX3 | trigonálně planární (trojúhelník) | BF3 | 120° |
| AX2E | lomený | SO2 | <120° |
| AX4 | tetraedr | CF4 | 109°28″ |
| AX3E | trigonální pyramida | NH3 | <109°28″ |
| AX2E2 | lomený | H2O | <109°28″ |
| AX5 | trigonální bipyramida | PF5 | 120°, 90° |
| AX4E | houpačka (disfenoid) | SF4 | <120°, <90° |
| AX3E2 | tvar písmene T | BrF3 | <90° |
| AX2E3 | lineární | XeF2 | 180° |
| AX6 | oktaedr | SF6 | 90° |
| AX5E | čtvercová pyramida | BrF5 | <90° |
| AX4E2 | čtverec | XeF4 | 90° |
Vliv elektronegativity
Elektronegativita atomů ovlivňuje rozložení elektronové hustoty podél chemické vazby. Snižování elektronové hustoty v blízkosti centrálního atomu způsobuje zmenšování repulze a tím i zmenšování vazebných úhlů. Můžeme si to demonstrovat na halogenidech fosforitých.
| Halogenid | PF3 | PCl3 | PBr3 |
| Elektronegativita halogenu | 3,98 | 3,16 | 2,96 |
| Rozdíl elektronegativit (P-X) | 1,79 | 0,97 | 0,77 |
| Vazebný úhel XPX | 97,8° | 100,3° | 101,0° |
Nejelektronegativnějším halogenem je samozřejmě fluor, ve fluoridu fosforitém je tedy elektronová hustota silně přesunuta k fluoridům, z toho důvodu je odpuzování vazebných elektronových párů menší a tím dochází k největší deformaci vazebného úhlu (deformaci způsobuje nevazebný elektronový pár na fosforu).
Se snižující se elektronegativitou halogenu se zvyšuje elektronová hustota v blízkosti centrálního atomu, což způsobuje zvyšování repulze a zvětšování vazebného úhlu.
Podobnou závislost pozorujeme i halogenidů arsenitých, hodnoty vazebných úhlů jsou zde ovlivněny i velikostí centrálního atomu:
| Halogenid | AsF3 | AsCl3 | AsBr3 |
| Elektronegativita halogenu | 3,98 | 3,16 | 2,96 |
| Rozdíl elektronegativit (P-X) | 1,80 | 0,98 | 0,78 |
| Vazebný úhel XPX | 95,8° | 98,9° | 99,8° |
Vliv velikosti atomů
S rostoucím poloměrem centrálního atomu dochází ke snižování velikosti vazebného úhlu, to je způsobeno prodlužováním vazby mezi centrálním atomem a ligandy.
| Molekula | H2S | H2Se | H2Te |
| Vazebný úhel [°] | 92,1 | 91 | 90 |
Se zvětšováním velikosti ligandu dochází ke zvětšování vazebného úhlu, to je způsobeno sterickými (prostorovými) faktory.
Odkazy
- VSEPR na anglické Wikipedii
- Molecular geometry and lone pairs
- Valence Shell Electron Pair Repulsion Theory
- VSEPR-Plus: Correct Molecular and Electronic Structures Can Lead to Better Student Conceptual Models
Další kapitoly
- České chemické názvosloví
- Platné číslice a měření
- Základní chemické zákony
- Důležité veličiny a vztahy v chemii
- Výpočet stechiometrického vzorce
- Chemické rovnice a stechiometrické výpočty
- Koncentrace roztoků
- Rozpustnost, součin rozpustnosti
- Stavba atomu
- Periodická tabulka prvků a periodicita vlastností
- Chemická vazba
- VSEPR
- Komplexní sloučeniny
- Magnetické vlastnosti látek
- Termodynamika
- Chemická rovnováha
- Skupenské stavy látek
- Fázové rovnováhy
- Teorie kyselin a zásad
- pH, aktivita roztoku
- Elektrochemie
- Symetrie molekul
- Laboratorní technika
- Lineární regrese
- Jednotky tlaku
- Jednotky teploty
- Mohsova stupnice tvrdosti minerálů
- Odkazy
- Videa s řešením příkladů
- Prezentace k semináři z obecné chemie