Konduktometrie

Tento text vychází z mé úpravy článku na wikipedii.

Konduktometrie je soubor analytických metod založených na měření vodivosti roztoku.

Vodivost roztoků

Konduktometr

Konduktometr. Zdroj: https://commons.wikimedia.org/


Vodivost roztoku je dána migrací iontů k elektrodám a je převrácenou hodnotou ohmického odporu roztoku. Vodivost se měří konduktometrem, k vlastnímu měření pak slouží konduktometrická cela, která je tvořena dvěma platinovými plíšky o ploše 1 cm2, které jsou umístěny rovnoběžně ve vzdálenosti 1 cm. Měření se provádí střídavým napětím (50 Hz-5 kHz), čímž se zamezí polarizaci elektrod.

Přímá konduktometrie

Přímé měření vodivosti je neselektivní metodou, tzn. dá nám informaci o celkovém obsahu iontů v roztoku, např. v pitné nebo užitkové vodě. Měření může být rušeno přítomností H+ nebo OH iontů, které mají několikanásobně vyšší molární vodivost než ostatní ionty.

Nepřímá konduktometrie (konduktometrické titrace)

Nepřímá konduktometrie slouží k indikaci bodu ekvivalence titrací. Sleduje změny vodivosti titrovaného roztoku na objemu přidávaného odměrného roztoku. Využívá se především u neutralizačních, srážecích a někdy u komplexotvorných titrací. Tuto metodu nelze využít u titrací, kde se používají pufry, protože pak je pH stabilní a obsah iontů se během titrace mění jen málo.

Literatura

  1. PRAUS, Petr a Jiřina VONTOROVÁ. Analytická chemie II. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, 2015. ISBN 978-80-248-3734-5.
  2. FIFIELD, F. W. a D. KEALEY. Principles and practice of analytical chemistry. Malden, MA: Blackwell Science, c2000. ISBN 0-632-05384-4.

Další kapitoly