Rtuť, Hg, je toxický, těžký, kapalný kov s velmi dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí. Je základní složkou amalgámů (slitiny kovů s rtutí), využívá se v teploměrech a barometrech a v elektronice, např. v rtuťových spínačích.

Rtuť byla známa již před naším letopočtem, získávala se z cinabaritu (HgS) a hlavním využitím byla extrakce kovů. Byla velmi oblíbená mezi alchymisty, kteří ji využívali převážně pro transmutaci kovů.

Dnes se rtuť získává také z cinabaritu, ale dokonalejšími postupy než v minulosti.

HgS + O₂ → Hg + SO₂

Rtuť nereaguje s neoxidujícími kyselinami, rozpouští se v koncentrované kyselině dusičné a horké, koncentrované kyselině sírové. Produktem jsou rtuťnaté soli. Její elektrodový potenciál je kladný, jako prvek je relativně nereaktivní. Velmi dobře rozpouští kovy, za vzniku slitin (amalgámů).

Mimo rtuťnatých sloučenin tvoří rtuť i sloučeniny ve formálním oxidačním stavu +I, kde je vždy přítomna skupina (Hg-Hg)²⁺. Nejznámějším zástupcem je kalomel Hg₂Cl₂. Atomy rtuti jsou spojeny jednoduchou vazbou, která je tvořena překryvem orbitalů 6s. Známe i další případy polykationtů rtuti, např. oxidací kovové rtuti pomocí fluoridu arseničného v kapalném oxidu siřičitém získáme sloučeninu Hg₄[AsF₆]₂, kation Hg₄²⁺ je téměř lineární, délka vazby Hg-Hg se pohybuje okolo 260 pm.[4]

NMR

Dimethylrtuť

Rtuť má celkem šest stabilních izotopů, dva z nich jsou NMR aktivní. Pro měření je výhodnější jádro ¹⁹⁹Hg, ²⁰¹Hg je kvadrupolární a poskytuje velmi široké signály. Obě jádra jsou málo citlivá. Standardem je roztok Me₂Hg. Interakční konstanta ¹J_199Hg,13C = 686,2 Hz pro Me₂Hg. Dimethylrtuť je ovšem velmi jedovatá a je s ní potřeba zacházet velmi opatrně!

Chemické posuny

Odkazy

1. Rtuť na české wikipedii
2. Rtuť na anglické wikipedii
3. Hg NMR
4. Preparation and crystal structure of tetramercury bis(hexafluoroarsenate) Hg4(AsF6)2

Navigace