Mozaikové zlato

Mozaikové zlato (angl. Mosaic gold, Powder Bronze; lat. Aurum Mosaicum, ital. Porporina, nem. Musivgold, Judengold) je krystalická (strukturní typ CdI2) forma sulfidu cíničitého (SnS2). Tyto krystalky byly díky své zlatavé barvě používané s oblibou jako pigment. Používal se od raného středověku (cca. 9. století) a z 13. století známe nejstarší postup přípravy (v Neapolském kodexu – De Arte Illuminandi). Vedle mozaikářství se také s oblibou používal pojen arabskou gumou k ilustraci knih. Jako jiné pojivo můžeme uvést například vaječný bílek.

SnS2 je nerozpustný ve vodě i zředěných kyselinách (HCl i HNO3), rozpouští se lučavkou, horkou koncentrovanou HCl a hlavně alkalickými roztoky.

Alchymisté jej připravovali zahříváním cínu (12 dílů) se rtutí (6 dílů), aby došlo k amalganaci a následně se zahřívalo s přídavkem síry (7 dílů) a salmiaku (6 dílů) v retortě. Zpočátku pomalu, než unikl všechen, z nadbytečné síry, tvořící se oxid siřičitý. Následně byla směs žíhána až do ruda. Unikaly chloridy cínu a síran rtuťnatý, v retortě zbyla šupinkovitá zlatitá látka – SnS2.

Lze jej taky získat rozkladem kyseliny trithiocíničité H2SnS3, ke kterému dochází spontánně při jeho reakci roztoku sulfidu amonného (NH4)2S se síranem cínatým SnSO4. Dá se také získat zavedením H2S do roztoků ciničitých solí:

SnCl4 + 2 H2S → 4 HCl + SnS2

Napsat komentář