Kobalt, Co, je namodralý, tvrdý, feromagnetický kov. Využívá se při barvení skla a keramiky a ve slitinách.

V zemské kůře je jeho koncentrace cca 29 ppm. Doprovází niklové rudy, příp. sulfidické rudy mědi a olova. Nejrozšířenějšími nerosty jsou smaltin CoAs₃, linnéit Co₃S₄ a kobaltit CoAsS. Výroba kovového kobaltu je poměrně složitý proces, protože je nutné odstranit doprovodné kovy (Ni, Cu, Pb, Fe, Bi, As). Poté se oxid kobaltnato-kobaltitý redukuje uhlíkem.

Nejběžnějšími oxidačními čísly kobaltu ve sloučeninách jsou II a III. Kobaltitý ion má silné oxidační vlastnosti, oxiduje vodu za vývoje kyslíku, z toho důvodu je známo jen několik málo kobaltitých sloučenin. Naproti tomu je známo velké množství komplexních sloučenin s kationtem Co^III.

Nejvíce kobaltu se spotřebovává pro výrobu teplotně odolných slitin, které se využívají ve spalovacích turbínách nebo letadlových motorech. Další oblastí, kde se kobalt využívá jsou lithiové baterie, jejich katody obsahují sloučeninu LiCoO₂, což je oxid kobaltitý s interkalovanými ionty lithia.

NMR

Kobalt je monoizotopický prvek. Jádro ⁵⁹Co je kvadrupolární a má vysokou citlivost. Signály jsou široké a kobalt má i extrémně široké rozpětí chemických posunů. Standardem je roztok hexakyanokobaltitanu draselného v D₂O. Kobaltnaté soli měřit nelze, protože jsou paramagnetické.

Chemické posuny

Odkazy

• Kobalt na české wikipedii
• Kobalt na anglické wikipedii
• Cobalt NMR
• ⁵⁹Co : Temperature Dependent Chemical Shifts

Navigace