Lanthanoidy jsou skupinou 15. prvků s protonovým číslem od 57 do 71, od lanthanu až po lutecium. Souhrně se označují zkratkou Ln.
| Název | Značka | Protonové číslo |
|---|---|---|
| Lanthan | La | 57 |
| Cer | Ce | 58 |
| Praseodym | Pr | 59 |
| Neodym | Nd | 60 |
| Promethium | Pm | 61 |
| Samarium | Sm | 62 |
| Europium | Eu | 63 |
| Gadolinium | Gd | 64 |
| Terbium | Tb | 65 |
| Dysprosium | Dy | 66 |
| Holmium | Ho | 67 |
| Erbium | Er | 68 |
| Thulium | Tm | 69 |
| Ytterbium | Yb | 70 |
| Lutecium | Lu | 71 |
Lanthanoidy nepatří mezi vzácné prvky, kromě nestabilního promethia, je zastoupení všech lanthanoidů v zemské kůře v jednotkách až desítkách ppm. Získávají se především ze dvou rud – monazitu a bastnezitu. Mají stříbřitý vzhled a jsou poměrně měkké. Některé lanthanoidy nacházíme v enzymech.[1]
Elektronová konfigurace lanthanoidů většinou odpovídá zápisu [Xe]4fn5d06s2.
Lanthanoidová kontrakce
Pojmem lanthanoidová kontrakce označujeme klesající iontový poloměr lanthanoidů se stoupajícím protonovým číslem. Tento jev se dá vysvětlit slabým stíněním náboje jádra elektrony z orbitalů 4f. To způsobí přiblížení elektronů 6s blíže k jádru a tím i zmenšení iontového poloměru. Závislost poloměru na protonovém čísle je zobrazena dole:
Druhou příčinou kontrakce je tzv. relativistický efekt, kdy se elektrony na vnitřních drahách pohybují tak vysokou rychlostí, že dochází ke zvýšení jejich hmotnosti. Z toho důvodu se musí více přiblížit k jádru.