Indium je stříbrošedý, měkký, nízkotající kov. Nachází využití jako součást pájek, v tavných pojistkách, regulátorech tepla, apod. Využití našel i v tekutých krystalech pro displeje, kde je ve formě směsného oxidu indito-cíničitého jako průhledná elektroda.
| Vlastnosti india | |||
|---|---|---|---|
| Atomové číslo | 49 | Počet stabilních izotopů | 2 |
| Atomová hmotnost | 114,818 | Elektronová konfigurace | [Kr] 4d10 5s2 5p1 |
| Teplota tání [°C] | 156,60 | Teplota varu [°C] | 2072 |
| Hustota | 7,31 | Elektronegativita | 1,78 |
Před rokem 1925 byl na světě pouze jeden gram india, v roce 2012 byla roční produkce india 782 t.[3]
Pod teplotou 3,41 K je indium supravodivé.[4]
Indium se získává z popílků po pražení zinkových a kadmiových rud, ty jsou převedeny do roztoku a indium je izolováno elektrolyticky.
Sloučeniny
Vytváří sloučeniny v oxidačním stavu III a méně běžně I. Sloučeniny InI jsou silná redukční činidla. Nereaguje s vodou, ale halogeny nebo kyselina šťavelová ho oxidují na indité sloučeniny.
Oxidy
Oxid inditý (In2O3) je amfoterní, žlutozelená krystalická látka. Je nerozpustný ve vodě, ale rozpouští se v kyselinách. Připravuje se termickým rozkladem inditých solí, např. hydroxidu, dusičnanu, uhličitanu nebo síranu.
Reakcí s amoniakem za vysokých teplot vzniká nitrid inditý:
In2O3 + 2 NH3 → 2 InN + 3 H2O
Využívá se v některých typech baterií a v zrcadlech pro infračervené záření.
Zahříváním oxidu inditého na teploty nad 700 °C vzniká In2O, oxid indný nebo suboxid india, je to černý práškovitý materiál.
NMR
Přírodní antimon je tvořen směsí dvou kvadrupolárních, málo citlivých izotopů. Standardem je In(NO3)3.
| 113Sb | 115Sb | |
|---|---|---|
| Spin | 9/2 | 9/2 |
| Zastoupení v přírodě [%] | 4,28 | 95,72 |
| Citlivost vzhledem k 1H | 0,0151 | 0,338 |
| Citlivost vzhledem k 13C | 86,3 | 1920 |
| Rezonanční frekvence v poli 1 T | 9,3655 | 9,3856 |
| Jaderný magnetický moment | +5,5289 | +5,5408 |