Wolfran, W, je velmi těžký kov s vysokou teplotou tání. Prvek byl objeven roku 1781 švédem Wilhelmem Scheelem.

V přírodě se wolfram vyskytuje vzácně, hlavními minerály jsou wolframit (Fe,Mn)WO₄ a scheelit CaWO₄. Z nich se wolfram získává alkalickým tavením a následným srážením výluhu kyselinou. Získaný oxid wolframový se redukuje vodíkem. Přírodní wolfram se skládá z pět izotopů, které sice nsou stabilní, ale jejich poločasy rozpadu jsou extrémně dlouhé. Hlavní využití wolframu je při přípravě vláken do žárovek, elektronek, apod. Přidává se také do slitin, pro zvýšení jejich tvrdosti a tepelné a mechanické odolnosti. Ve vojenství se využívá jeho vysoké hustoty pro zvýšení průraznosti projektilů.

Vlastnosti wolframu jsou velice podobné molybdenu. Za laboratorní teploty s kyslíkem nereaguje, za vyšší teploty poskytuje oxid wolframový (WO₃). Fluorid wolframový vzniká přímou syntézou z prvků nebo chloridu wolframového s HF nebo SbF₃. Oxid wolframový vzniká také dehydratací kyseliny wolframové, což je vlastně hydratovaný oxid, WoO₃.2H₂O.

NMR

Wolfram má pouze jeden NMR aktivní izotop – 183W – jeho jaderný spin je ½ a poskytuje úzké signály ve velmi širokém rozsahu chemických posunů. Bohužel jeho citlivost je velice nízká. Využívá se především pro studium komplexů wolframu a polywolframanů. Standardem je roztok Na₂WO₄ v D₂O.

Odkazy

• Wolfram na české wikipedii
• Wolfram na anglické wikipedii

Navigace