Wolfram

Wolfran, W, je velmi těžký kov s vysokou teplotou tání. Prvek byl objeven roku 1781 švédem Wilhelmem Scheelem.

Výskyt, získávání

V přírodě se wolfram vyskytuje vzácně, hlavními minerály jsou wolframit (Fe,Mn)WO₄ a scheelit CaWO₄. Z nich se wolfram získává alkalickým tavením a následným srážením výluhu kyselinou. Získaný oxid wolframový se redukuje vodíkem. Přírodní wolfram se skládá z pěti izotopů, které sice nejsou stabilní, ale jejich poločasy rozpadu jsou extrémně dlouhé, takže je lze považovat za stabilní.

Hlavní využití wolframu je při přípravě vláken do žárovek, elektronek, apod. Přidává se také do slitin, pro zvýšení jejich tvrdosti, tepelné a mechanické odolnosti. Ve vojenství se využívá jeho vysoké hustoty pro zvýšení průraznosti projektilů. Velké využití má i karbid wolframu, WC, velmi tvrdý materiál. Kdo někdy vrtal v paneláku vidiákem (WiDia), má s ním praktickou zkušenost.

Vlastnosti

Vlastnosti wolframu jsou velice podobné molybdenu. Za laboratorní teploty s kyslíkem nereaguje, za vyšší teploty poskytuje oxid wolframový (WO₃). Oxid wolframový vzniká také dehydratací kyseliny wolframové, což je vlastně hydratovaný oxid, WO₃.2H₂O. Fluorid wolframový vzniká přímou syntézou z prvků nebo reakcí chloridu wolframového s HF nebo SbF₃.

NMR

Wolfram má pouze jeden NMR aktivní izotop – ¹⁸³W – jeho jaderný spin je ½ a poskytuje úzké signály ve velmi širokém rozsahu chemických posunů. Bohužel jeho citlivost je velice nízká. Využívá se především pro studium komplexů wolframu a polywolframanů. Standardem je roztok Na₂WO₄ v D₂O.

Chemické posuny

Odkazy

1. Wolfram na české wikipedii
2. Wolfram na anglické wikipedii

Navigace