Wolfran, W, je velmi těžký kov s vysokou teplotou tání. Prvek byl objeven roku 1781 švédem Wilhelmem Scheelem.
Atomové číslo
74
Počet stabilních izotopů
0 (5)
Atomová hmotnost
183,84
Elektronová konfigurace
[Xe] 4f14 5d4 6s2
Teplota tání [°C]
3422
Teplota varu [°C]
5930
Elektronegativita
2,36
Hustota [g.cm-3]
19,25
Výskyt, získávání
V přírodě se wolfram vyskytuje vzácně, hlavními minerály jsou wolframit (Fe,Mn)WO4 a scheelit CaWO4. Z nich se wolfram získává alkalickým tavením a následným srážením výluhu kyselinou. Získaný oxid wolframový se redukuje vodíkem. Přírodní wolfram se skládá z pěti izotopů, které sice nejsou stabilní, ale jejich poločasy rozpadu jsou extrémně dlouhé. Hlavní využití wolframu je při přípravě vláken do žárovek, elektronek, apod. Přidává se také do slitin, pro zvýšení jejich tvrdosti a tepelné a mechanické odolnosti. Ve vojenství se využívá jeho vysoké hustoty pro zvýšení průraznosti projektilů.
Izotop
Poločas rozpadu [roky]
180W
1,8×1018
182W
1,7×1020
183W
8×1019
184W
1,8×1020
186W
4,1×1018
Vlastnosti
Vlastnosti wolframu jsou velice podobné molybdenu. Za laboratorní teploty s kyslíkem nereaguje, za vyšší teploty poskytuje oxid wolframový (WO3). Fluorid wolframový vzniká přímou syntézou z prvků nebo chloridu wolframového s HF nebo SbF3. Oxid wolframový vzniká také dehydratací kyseliny wolframové, což je vlastně hydratovaný oxid, WoO3.2H2O.
NMR
Wolfram má pouze jeden NMR aktivní izotop – 183W – jeho jaderný spin je ½ a poskytuje úzké signály ve velmi širokém rozsahu chemických posunů. Bohužel jeho citlivost je velice nízká. Využívá se především pro studium komplexů wolframu a polywolframanů. Standardem je roztok Na2WO4 v D2O.