České chemické názvosloví – Web o chemii, elektronice a programování

Obsah

V tomto článku se budu věnovat českému názvosloví běžných chemických sloučenin. České chemické názvosloví je zajímavé existencí koncovek pro jednotlivá oxidační čísla, tento koncept poprvé zavedl Vojtěch Šafařík.

Prvky

České názvy některých prvků obsahují zdvojené souhlásky nebo jiné nepravidelnosti (viz tabulka).

Bohrium, Bh	Curium, Cm	Darmstadtium, Ds	Einsteinium, Es
Flerovium, Fl	Hassium, Hs	Kalifornium, Cf	Kopernicium, Cn
Livermorium, Lv	Lutecium, Lu	Meitnerium, Mt	Promethium, Pm
Rhenium, Re	Rhodium, Rh	Roentgenium, Rg	Ruthenium, Ru
Rutherfordium, Rf	Seaborgium, Sg	Tellur, Te	Thallium, Tl
Thulium, Tm	Ytterbium, Yb	Yttrium, Y

Nové prvky
Protonové číslo	Symbol	Český název	Latinský název
113	Nh	Nihonium	Nihonium
114	Fl	Flerovium	Flerovium
115	Mc	Moskovium	Moscovium
116	Lv	Livermorium	Livermorium
117	Ts	Tenessin	Tenessine
118	Og	Oganesson	Oganesson

Návrhy názvů prvků 113, 115, 117 a 118 byly 28.11. 2016 schváleny IUPACem.

Předpony a přípony

Oxidační číslo je formální náboj, který by atom měl, pokud bychom přisoudili vazebné elektrony elektronegativnějšímu prvku ve vazbě. Součet oxidačních čísel v molekule je nula, v iontu je roven jeho náboji. Podle oxidačního čísla určíme odpovídající příponu.

Oxidační číslo	Kation	Sůl	Kyselina
I	-ný	-nan	-natá
II	-natý	-natan	-natá
III	-itý	-itan	-itá
IV	-ičitý	-ičitan	-ičitá
V	-ičný/-ečný	-ičnan/-ečnan	-ičná/-ečná
VI	-ový	-an	-ová
VII	-istý	-istan	-istá
VIII	-ičelý	-ičelan	-ičelá

Postup určování oxidačních čísel

U jednodušších sloučenin stačí trocha tréninku a oxidační čísla lze určit rychle, pouhým pohledem. Platí několik základních pravidel:

Součet oxidačních čísel všech prvků v neutrální molekule je roven nule. U iontů je součet oxidačních čísel roven náboji.
Vodík se nejčastěji vyskytuje v oxidačním čísle +I, výjimkou jsou hydridy, kde má oxidační číslo -I.
Kyslík se nejčastěji vyskytuje v oxidačním čísle -II, výjimkou jsou peroxidy (O₂^2-, -I), superoxidy (O₂^–, -½) a ozonidy (O₃^–, -⅓).

Pokud chceme určit oxidační číslo selenu v H₂SeO₄, vyjdeme z předpokladu, že se jedná o klasickou kyslíkatou kyselinu, tzn. vodík bude mít oxidační číslo I a kyslík -II. Proto platí:
2*1 + x + 4*(-2) = 0
x=6

Jde tedy o kyselinu selenovou.

Lze využít i analogie se známou kyselinou sírovou (H₂SO₄).

U iontů je postup stejný, pro SeO₄^2-
x + 4*(-2) = -2
x = 6

Jde tedy o selenan.

Předpony slouží k vyjádření počtu funkčních skupin nebo molekul rozpouštědla v solvátu.

½	hemi-	5	penta-	10	deka-
1	mono-	6	hexa-	11	undeka-
2	di-	7	hepta-	12	dodeka-
3	tri-	8	okta-	13	trideka-
4	tetra-	9	nona-	14	tetradeka-

Například:

CaSO₄·½ H₂O	hemihydrát síranu vápenatého
CuSO₄·5 H₂O	pentahydrát síranu měďnatého

Kyseliny a soli

U kyslíkatých kyselin se používá koncovka podle tabulky výše, u bezkyslíkatých používáme opisný název, např. kyselina chlorovodíková, soli mají pak koncovku -id, např. chlorid.

H₂^IS^VIO^-II₄	Kyselina sírová
Na₂^IS^VIO^-II₄	Síran sodný
H₃^IP^VO^-II₄	Kyselina fosforečná (trihydrogenfosforečná)
K₃^IP^VO^-II₄	Fosforečnan draselný
NaH₂^IP^VO^-II₄	Dihydrogenfosforečnan sodný
Na₂H^IP^VO^-II₄	Hydrogenfosforečnan sodný
Al^IIIH₃^-I	Alan
Se^IIH₂^-I	Selan
P^-IIIH₃^I	Fosfan
P^-VH₅^I	Fosforan
H^ICl^-I	Kyselina chlorovodíková
H₂^IS^-II	Sulfan
H₂^IO₂^-I	Peroxid vodíku
Na^IN^IIIO^-II₂∙10H₂O	Dekahydrát dusitanu sodného
Al₂^IIIS₃^-II	Sulfid hlinitý
K^IC^IIN^-III	Kyanid draselný

Názvy iontů

Kationty

Názvy jednoatomových kationtů jsou dány koncovkou odpovídající oxidačnímu číslo (např. sodný, vápenatý, …), názvy víceatomových kationtů, vytvořených adicí protonu, se tvoří pomocí přípony -ium.

PH₄⁺	fosfonium	H₂NO₃⁺	nitratacidium
H₃O⁺	oxonium	PH₄Cl	chlorid fosfonia

Anionty

Názvy jednoatomových (a některých víceatomových) aniontů se vytvářejí pomocí koncovky -id. Názvy aniontů odvozených od kyslíkatých kyselin se vytváří nahrazením koncového -ý v názvu odpovídajícího kationtu koncovkou -an. Výjimka je pro oxidační číslo VI, kde je záměna ový na an (např. síran).

H^–	hydrid	NH₂^–	amid
F^–	fluorid	NH^2-	imid
Cl^–	chlorid	N^3-	nitrid
O^2-	oxid	P^3-	fosfid
Se^2-	selenid	CN^–	kyanid
SCN^–	thiokyanatan	OCN^–	kyanatan
SeO₄^2-	selenan	ClO^–	chlornan
ClO₂^–	chloritan	ClO₃^–	chlorečnan
ClO₄^–	chloristan	MnO₄^–	manganistan

Funkční deriváty kyselin a atomové skupiny

Funkční deriváty kyselin získáme náhradou alespoň jedné OH skupiny v kyselině jinou funkční skupinou, např. Cl^– nebo NH₂^–.

SO₂(NH₂)₂ – diamid kyseliny sírové
SOCl₂ – dichlorid kyseliny siřičité

Odvození vzniku tomové skupiny z kyseliny. Nahoře je nitrilová skupina, dole sulfurylová.

Názvy atomových skupin jsou zakončeny příponou -yl, bez ohledu na náboj nebo oxidační číslo. Pokud existuje více skupin, stejného prvkového složení, ale s rozdílným nábojem, odlišujeme je uvedením náboje, příp. oxidačního čísla centrálního atomu.

SO	thionyl	NO	nitrosyl
SO₂	sulfuryl	NO₂	nitryl
S₂O₅	disulfuryl	PO	fosforyl
SeO	seleninyl	CrO₂	chromyl
SeO₂	selenonyl	ClO	chlorosyl
OH	hydroxyl	ClO₂	chloryl
CO	karbonyl	ClO₃	perchloryl
VO	vanadyl	IO₂	jodyl
UO₂	uranyl	COCl₂	chlorid karbonylu

VOCl	chlorid vanadylu(1+)	UO₂NO₃	dusičnan uranylu(V)
VOCl₂	chlorid vanadylu(2+)	UO₂(NO₃)₂	dusičnan uranylu(VI)
VOCl₃	chlorid vanadylu(3+)	NOS	sulfid nitrosylu

Izo- a heteropolyanionty

Izopolyanionty jsou anionty obsahující dva a více centrálních atomů téhož prvku.

Heteropolyanionty jsou anionty obsahující dva a více centrálních atomů různých prvků.

Vznikají kondenzací monomerních jednotek, např.:
2 K₂CrO₂ + 2 HCl → K₂Cr₂O₇ + H₂O + 2 KCl

Cyklické a řetězovité struktury odlišujeme příponami cyklo- a katena-. U heteropolyaniontů se názvy jednotlivých složek řadí v abecedním pořadí a oddělují se pomlčkami, např.

(O₃CrOAsO₂OPO₃)^4-

anion chromano-arseničnano-fosforečnanový(4-)

Koordinační sloučeniny

Koordinační sloučenina je chemická sloučenina obsahující alespoň jednu donor-akceptorovou vazbu. Skládají se z centrálního atomu, často přechodného kovu, který poskytuje volné orbitaly a ligandů, což jsou atomy nebo skupiny s volnými elektronovými páry.

Ligand	Název
SO₄^2-	Sulfato
S₂O₃^2-	Thiosulfato
PO₄^3-	Fosfato
CH₃COO^–	Acetato
F^–	Fluoro
O^2-	Oxido
NO^–	Nitroso
NO₂^–	Nitro
H₂O	Aqua
NH₃	Ammin
CO	Karbonyl

[Fe(H₂O)₆]Cl₂ – chlorid hexaaquaželeznatý
[Fe(H₂O)₆]Cl₃ – chlorid hexaaquaželezitý
[CO(NH₃)₅Cl]Cl₂ – chlorid pentaamin-chlorokobaltitý
Na₃[Fe(CN)₅(H₂O)] – aqua-pentakyanoželezitan sodný
[CO(NH₃)₅ONO]Cl₂ – chlorid pentaamin-nitritokobaltitý

SMILES

Tato podkapitola se netýká českého názvosloví, ale stručného zápisu chemických vzorců organických sloučenin, využívá se hlavně pro ukládání struktur v počítačových systémech – databáze, atd. Název SMILES je složen z počátečních písmen “Simplified Molecular Input Line Entry Specification”, koncept byl navržen a publikován roku 1987 Arthurem a Davidem Weiningerem.[1] Později byl upraven a rozšířen společností Daylight Chemical Information Systems[2] a v roce 2007 byl převeden na otevřený standard pod názvem OpenSMILES.[4]

SMILES se zapisují do řádku a popisují typy atomů v molekule a vzájemné vazby mezi atomy a skupinami atomů. Např. ethanol zapíšeme jako CCO, vodíkové atomy jsou vynechány, ethanol je tvořen dvěma uhlíky a kyslíkem, které jsou propojené jednoduchou vazbou. Vodíkové atomy musíme dopočítat. Oxid uhličitý zapíšeme jako O=C=O. Pro trojnou vazbu se používá symbol křížku # a pro čtvernou $. Atomy v aromatických kruzích se zapisují odpovídajícími malými písmeny, benzen zapíšeme c1ccccc1, toluen Cc1ccccc1. Podrobnější pravidla zápisu vzorců pomocí SMILES najdete např. na wikipedii.[3]

Odkazy

Weininger, D. Smiles, a chemical language and informationsystem. 1. Introduction to methodology and encoding rules. J. Chem. Inf. Comput. Sci. 1988, 28, 31−36.
http://www.daylight.com/
https://en.wikipedia.org/wiki/Simplified_molecular-input_line-entry_system
http://www.opensmiles.org/

Další kapitoly

One Reply to “České chemické názvosloví”