Polonium

Polonium nemá žádný stabilní izotop, izotop s nejdelším poločas rozpadu je ²⁰⁹Po (103 let). Jde o nejtěžší známý chalkogen.

Polonium bylo objeveno roku 1898 manžely Pierrem Curie a Marií Curie-Sklodowskou[4] ve smolinci (uraninitu, UO₂). Když ze smolince izolovali uran a thorium, byl zbylý materiál stále radioaktivní, což naznačovalo přítomnost dalšího nestabilního prvku. Pojmenováno bylo podle Polska, rodné země Marie Curie.

Chemie polonia je podobná chemii telluru a bismutu. Rozpouští se ve zředěných kyselinách, ale pouze omezeně v alkáliích. Roztoky Po²⁺ jsou zabarveny růžově, ale po krátké době dochází k radiolýze a oxidaci na Po⁴⁺, která je doprovázena změnou barvy na žlutou. Polonium a jeho sloučeniny jsou silně toxické. Nejstabilnějšími sloučeninami jsou polonidy, které vznikají přímou reakcí polonia s daným prvkem. Příkladem může být polonid vápenatý, CaPo.

Polonium je vysoce rizikový prvek, v přírodě vzniká z plynného ²²²Rn, který se rozpadá na ²¹⁰Pb a to pak na ²¹⁰Po. Polonium se tak dostává do země a z ní do rostlin, z kterých se pak uvolňuje do ovzduší, např. při spalování. Proto je velkým problémem polonium v cigaretovém tabáku, které kuřák dostává přímo do plic. Jejich tkáň je pak ozařována při rozpadu polonia částicemi α, což zvyšuje riziko rakoviny. ²¹⁰Po se rozptyluje po celém těle, nejvyšší koncentrace jsou v ledvinách, játrech a slezině.

Lze jej vyrobit ostřelováním terče z bismutu-209 neutrony:

$$^{209}\text{Bi} + ^1_0\text{n} \rightarrow\ ^{210}\text{Po} + \beta^-$$

Využívá se jako alfa zářič v medicíně, dříve se využíval i jako neutronový iniciátor v první generaci jaderných bomb.

NMR

Polonium má jeden NMR aktivní izotop ²⁰⁹Po, je velmi málo citlivý. O NMR polonia není dostupných příliš mnoho informací.

Literatura

1. Polonium na české wikipedii
2. Polonium na anglické wikipedii
3. HÁLA, Jiří. Radioaktivní izotopy. Tišnov: Sursum, 2013. ISBN 978-80-7323-248-1.
4. Marie Curie–Sklodowska

Navigace