Promethium

Promethium, Pm, je pátý lanthanoid a jediný lanthanoid, který nemá stabilní izotop.

V přírodě se prakticky nevyskytuje, připravuje se pouze uměle nejčastěji štěpením uranu nebo bombardováním neodymu neutrony.

¹⁴⁶Nd + n → ¹⁴⁷Nd → ¹⁴⁷Pm + β^–

Existence promethia byla teoreticky předpovězena již v roce 1902, ale experimentální potvrzení přišlo až roku 1945 (publikováno 1947).[4,5] Promethium (prvek 61) objevili Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell v produktech štěpení ²³⁵U. Objev byl učiněn v laboratořích v Oak Ridge v Tennessee.

Vzhledem k jeho nestabilitě se příliš nevyužívá, hlavní využití je ve výzkumu a ve zdrojích energie pro vesmírný výzkum.

Izotopy promethia

Bylo charakterizováno 41 radioizotopů, většina má poločas rozpadu kratší než 30 sekund.

¹⁴⁷Pm

Asi nejdůležitější izotop promethia, má poločas přeměny 2,62 roku, mechanismem β^– se přeměňuje na samarium:

$$^{147}_{\ \ 61}\textrm{Pm}\ \rightarrow\ ^{147}_{\ \ 62}\textrm{Sm}\ +\ ^{\ \ \ 0}_{-1}\beta^-$$

Získává se z produktů štěpení ²³⁵U a ²³⁹Pu v jaderném reaktoru. Dříve se využíval např. v radioizotopových bateriích pro kardiostimulátory. Ty jsou tvořeny PN přechodem, na kterém po absorpci β^– záření dochází ke vzniku elektrického proudu. Dalším využitím je kontinuální měření tloušťky fólií nebo papíru.

Odkazy

1. Promethium na české wikipedii
2. Promethium na anglické wikipedii
3. http://education.jlab.org/itselemental/ele061.html
4. The Chemical Identification of Radioisotopes of Neodymium and of Element 61
5. Discovery of Promethium
6. HÁLA, Jiří. Radioaktivní izotopy. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2013. 374 s. ISBN 978-80-7323-248-1. S. 225-226.

Navigace