Operační zesilovače

První operačni zesilovače (OZ) byly určeny pro analogové počítače, kde prováděly matematické operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení a další složitější funkce). Tyto OZ byly realizovány pomocí elektronek, takže byly velké, málo spolehlivé a měly velkou spotřebu energie. Přechod na polovodičové prvky umožnil velké snížení jejich rozměrů a výrobních a provozních nákladů a zároveň došlo k podstatnému vzrůstu spolehlivosti. Proto se OZ velmi rychle rozšířily.

Značka operačního zesilovače
Obr. 1 Značka operačního zesilovače

OZ je možné vyrábět několika způsoby. První používanou technlogií je tzv. bipolární technologie. Tyto obvody jsou tvořeny klasickými tranzistory a je možné je používat ve většině zapojení včetně nízkofrekvenční techniky. Některé speciální typy lze používat až do 20 MHz.

Další možností je místo bipolárních tranzistorů použít tranzistory řízené polem (FET). Tyto tranzistory nahradily ve vstupní části původní bipolární tranzistory. Díky nim se výrazně zvětšila vstupní impedance zesilovače, což se kladně projevilo v daleko menším zatěžování připojeného obvodu. Kromě toho se zmenšil i jejich příkon.

Dalšími typy OZ jsou BIMOS, které mají ve vstupní části tranzistory MOS a BIFET s tranzistory JFET.

Operační zesilovače mají dva vstupy: invertující, který otáčí fázi nebo polaritu a neinvertující.

Další kapitoly

Napsat komentář