Tyristor si můžeme zjednodušeně představit jako soustavu dvou doplňkových tranzistorů T1 a T2 (viz obr. 1), zapojených proti sobě tak, že kolektor jednoho je spojen vždy s bází druhého.
Obr. 1 Ekvivalent tyristoru, složený ze dvou tranzistorů
Při malém kolektorovém proudu je proudový zesilovací činitel tranzistoru mnohem menší než za normálních podmínek.
Připojíme-li k této kombinaci tranzistorů napětí, neprochází soustavou pouze základní závěrný proud diod kolektor – báze, nýbrž závěrný proud znásobený zesilovacím činitelem. Je-li tento závěrný proud malý, je malý i proudový zesilovací činitel a soustavu můžeme považovat za uzavřenou.
Přivedeme-li k bázi jednoho tranzistoru takový proud, že jeho kolektorem a tedy i bází druhého tranzistoru prochází proud větší, zesilovací činitel se rovněž zvětší a oba tranzistory se otevřou; úbytek napětí na celé kombinaci je určen pouze příslušným nasyceným proudem.
Činnost této kombinace je možná jen tehdy, je-li závěrný proud tak malý, že proudový zesilovací činitel každého z obou tranzistorů v zapojení se společným emitorem je menší než dvě.
Charakteristika tyristoru je na obr. 2. Levá část charakteristiky ve třetím kvadrantu odpovídá normální diodě, pólované v závěrném směru. V propustném směru (první kvadrant) je tyristor nejprve uzavřen a charakteristika probíhá podobně jako ve třetím kvadrantu. Po dosažení průrazného napětí se začne propuštěný proud prudce zvětšovat, a jakmile dosáhne takové velikosti, že se tyristor otevře (při zesilovacím činiteli h21e = 2 každého z tranzistorů T1 a T2), vrátí se charakteristika skokem k malému napětí, což představuje sepnutý stav. Aby tyristorem procházel proud trvale (aby byl otevřen), nesmí se proud jím procházející zmenšit pod tzv. přídržný proud. Zmenší-li se na tuto velikost, nebo zmenší-li se napětí na tyristoru pod napětí příslušející přídržnému proudu, tyristor se opět uzavře.
Malý proudový impuls, přivedený k řídící elektrodě G, otevře tyristor i při nižších napětích.