Zenerova dioda

Zenerovy diody se z hlediska fyzikálního principu dělí na do dvou skupin.

Zenerův jev je základem činnosti pouze u diod s malým Zenerovým napětím (asi do 6 V). Zenerova dioda s vyšším napětím funguje na principu lavinového průrazu závěrně polarizovaného přechodu PN.

Průrazné napětí závěrně polarizované diody souvisí s měrným odporem materíálu, z něhož je dioda vyrobena. Slitinovou nebo difuzní technologií při použití různě vodivého výchozího monokrystalu je možno vyrobit diodu s průrazným napětím v rozmezí od 6 V do stovek voltů. Je-li chlazením zajištěno, že při průrazu nedojde k nadměrnému ohřevu přechodu a tím i k jeho zničení, lze této oblasti činnosti v praxi využívat. V praxi můžeme využít jak běžnou propustnou oblast tak i závěrnou oblast s napěťovým průrazem. Zenerova dioda se využívá hlavně ve stabilizátorech napětí, ve zdrojích referenčních úrovní, v omezovačích úrovní atd. Mimoto můžeme použít Zenerovy diody v galvanicky vázaných obvodech jako členy, které posouvají stejnosměrnou úroveň. Pokud z vnějšího obvodu prochází Zenerovou diodou určitý minimální proud, lze ji v náhradním obvodu zakreslit jako stejnosměrný zdroj U_zn v sérii s odporem r_d, který je dán strmostí voltampérové charakteristiky v použité oblasti.

Pokud jde v Zenerově diodě skutečně o lavinový průraz závěrně polarizovaného přechodu je teplotní součinitel Zenerova napětí kladný. Pokud činnost diody spočívá na Zenerovu jevu je teplotní součinitel záporný.

Odkazy

• Zenerova dioda – Wikipedie
• Zenerova dioda – Encyklopedie fyziky
• Elektronická Zenerova dioda – TL431