Fenomenologická teorie supravodivosti předpokládá, že povrchem vodiče prochází supraproud, vytvářející magnetické pole, které stíní vnitřek supravodiče. Tento supraproud je teoreticky možné předpovědět z Maxwellových rovnic a z podmínek supravodivosti (1). Fenomenologickou (makroskopickou) teorii vypracovali v roce 1934 bratři Londonové.
1. Londonovu rovnici, která popisuje pohyb elektronů bez elektrického odporu lze získat z pohybové rovnice pro elektron:
$$\frac{md\nu}{dt} = -eE$$
Supraproudovou hustotu Js vypočteme ze vztahu:
$$J_S = -en_S\nu$$,
kde ns je hustota elektronů v supravodiči.
Vyjádřením dv/dt získáme 1. Londonovu rovnici:
$$\frac{dJ_S}{dt} = \frac{e^2n_S}{m}E$$
Elektrické pole je tedy v supravodiči přítomné jen tehdy, jestliže se proudová hustota Js mění s časem. Proto stejnosměrný proud prochází supravodičem bez přítomnosti elektrického pole. Současná přítomnost normálních elektronů se projeví teprve působením vnějšího elektrického pole, které urychlí elektrony a vytváří jejich tepelné ztráty. Z toho plyne, že supravodivý stav existuje pouze pro stejnosměrné proudy.