V roce 1933 studovali němečtí fyzici Walther Meissner a Robert Ochsenfeld rozložení magnetického pole v okolí cínu a olova v supravodivém stavu. Zjistili, že supravodiče se pod Tc chovají jako ideální diamagnetika, tzn. že ze svého objemu vypuzují magnetické pole. To umožňuje supravodičům odpuzovat magnety a chovat se jako magnetický štít s velmi velkou účinností. Tento efekt je nazván po fyzikovi Meissnerovi, který ho pozoroval jako první.
Meissnerův efekt je jedním ze dvou kritérií, která rozhodují o tom, jestli je látka supravodičem nebo není.
Za velmi specifických podmínek lze pozorovat i tzv. Antimeissnerův efekt, kdy dochází k uzavření magnetického pole v objemu materiálu. Při rovnoměrném chlazení supravodiče v magnetickém poli přejde do supravodivého stavu pouze povrch materiálu a vnitřek zůstane nesupravodivý, tím je magnetické pole uzavřeno diamagnetickým okolím.
Literatura
- The origin of the Meissner effect in new and old superconductors. J E Hirsch 2012 Phys. Scr. 85 035704
- Paramagnetic Meissner ES’ect in Bi High-Temperature Superconductors. Braunisch, W.; Knauf, N.; Kataev, V.; Neuhausen, S.; Grütz, A.; Kock, A.; Roden, B.; Khomskii, D.; Wohlleben, D. Phys. Rev. Lett. 1992, 68, 1908-1911
One Reply to “Meissnerův efekt”