Zde je krátký přehled nejdůležitějších vlastností supravodičů.
- Nulový odpor při teplotách T < Tc. Teplota Tc se nazývá kritická.
- Při působení magnetického pole Hc přechází materiál ze supravodivého stavu do normálního. Toto magnetické pole se nazývá kritické. Pro velikost tohoto pole byl stanoven empirický vzorec:
$$H_c (T) = H_c (0) [ 1 – (\frac{T}{T_C})^2 ]$$
- Pokud je supravodivost zrušena působením proudu je kritický proud pouze původcem magnetického pole Hc na povrchu (Silsbyho pravidlo). (Toto pravidlo neplatí pro tenké vzorky).
- Meissner-Ochsenfeldův efekt (1933). Magnetické pole neproniká do objemu vzorku, magnetická indukce je nulová, B = 0. Jinými slovy, supravodivé materiály vykazují ideální diamagnetické vlastnosti.
- Přesněji řečeno, magnetické pole existuje ve velmi tenké povrchové vrstvě o tloušťce δ ~ 10-5 – 10-6 cm, kde jsou stálé stínící proudy. Empiricky zjištěná teplotní závislost hloubky průniku těchto proudů je dána vztahem:
$$\delta (T) = \delta (0) \frac{1}{\sqrt{1-(\frac{T}{T_C})^4}}$$
takže pro T → Tc bude δ → ∞.
- Fázový přechod do supravodivého stavu (SC) v nepřítomnosti magnetického pole je přechod typu II. Pokud je pole přítomno jedná se o přechod typu I.
- Hloubka průniku se plynule mění z konečné hodnoty na nekonečnou při Tc. To znamená, že vlastnosti systému elektronů se mění také spojitě. Odpor se ale mění skokem. To lze vysvětlit tím, že elektrony v SC stavu neinteragují s mřížkou. Takže můžeme očekávat velký nárust tepelné vodivosti.
- Příspěvek elektronů ke specifickému teplu za nízké teloty je roven exp(-Δ/kBT) což znamená, že je v excitačním spektru přítomna díra. Tato díra, je ale na rozdíl od polovodičů silně teplotně závislá. V bodě přechodu zmizí.