24 hodin na Lysé hoře

Obsah

Na začátek roku jsem si naplánoval zajímavou akci – 24 hodinový závod na Lysé hoře. Přihlásili jsme se do kategorie štafet, tým Relay001. Cílem závodu bylo během 24 hodin urazit co nejvíc okruhů z hotelu Petr Bezruč na Lysou horu a zpět. Délka okruhu byla asi 10 km, převýšení zhruba 750 m. Start závodu byl v sobotu 28.1. 2012 v 10:00 a konec o 24 hodin později.

Z Brna jsme vyrazili v sobotu kolem čtvrté hodiny ráno, do Malenovic na registraci jsme dorazili před šestou. Registrace začala v šest a od začátku byla mírně chaotická, ale nakonec vše dobře dopadlo. Z registrace jsme přejeli k hotelu Petr Bezruč, kde bylo ubytování a zároveň jeden ze dvou kontrolních bodů. Po zabydlení jsme ještě chvíli relaxovali a po deváté nastal čas vyrazit na start. Ten byl z neznámých důvodů úplně mimo trať závodu, zhruba tři kilometry od hotelu. První kolo jsme běžel já, tak jsem vyrazil zpět do Malenovic.

Start

Po startu jsme se vydali zpět směrem k hotelu a po 3 km jsme se napojili na závodní okruh. Hned ze začátku bylo poměrně prudké a dlouhé stoupání, v prvním kole i hodně pomalé, protože se šlo husím pochodem v davu. Potom jsme stoupali krásně zasněženými lesy směrem k vrcholu. Kilometr před vrcholem Lysé hory byla chuťovka v podobě solidního stoupáku, který měl závodníky zahřát v nejchladnějším bodě trati. Celé stoupání bylo samozřejmě ztíženo sněhem, který se místy pěkně bořil. Z vrcholu se hned začalo klesat zpět k hotelu, klesání ale nebylo vůbec odpočinkové, místy dalo zabrat podstatně víc než výstup na Lysou. Když skončili prudké úseky, tak se zase běželo po cestě v hlubokém a hodně bořivém sněhu. No a na závěr přišlo střídání u hotelu.

První kolo jsem dal za cca 2,5 hodiny a měl jsem zhruba dvě hodiny na regeneraci. Do druhého kola se vybíhalo ještě dobře, závodní pole se rozprostřelo a dalo se postupovat rychleji. Stoupání jsem se snsžil brát co nejrychleji, ale díky tomu jsem se pěkně zpotil a na Lysou horu jsem vyšel pěkně žíznivý, bohužel nejbližší voda byla až na hotelu. Během výstupu se mi povedlo něco málo nafotit mobilem. Cesta dolů byla volnější a snažil jsem se co nejvíc běžet. Druhé kolo jsem zaběhl za necelé dvě hodiny.

Do třetího kola (celkově páté kolo našeho týmu) jsem vybíhal krátce po deváté. Už se celkem dost projevovala únava z předchozích dvou kol a stoupání bylo dost obtížné. Na vrchol jsem se drápal hodinu a čtvrt. Navíc se už běželo po tmě, ale díky dobrému značení, blikačkám na důležitých místech a čelovce tma až tak moc nevadila. Cesta dolů byla ale náročnější a většinu jsem musel jít, běžet se moc nedalo. Už před doběhem k hotelu jsem se rozhodl, že se potřebuju trochu prospat. K hotelu jsem se dostal chvíli po deváté, pojedl jsem a zalehl. Vláďa dorazil z šestého kola před půlnocí, už jsem neměl sílu ani morálku se vyhrabat ven, tak jsme se dohodli, že dáme spánkovou pauzu. Vstal jsem až ve 4:40 a vyrazil do mého posledního kola.

Vyběhl jsem kolem páté hodiny, protože jsem byl trochu odpočatý, povedlo se mi k prvnímu stoupání běžet, dál jsem pokračoval rychlejší chůzi. V kopcích už se opět ozvala únava a byl jsem nucen občas zařadit krátký oddech. Na Lysou jsem dorazil o čtvrt na sedm, byla celkem zima (podle informací na hotelu zhruba -13 °C) a hodně foukalo, ale při sestupu to už nevadilo. Hned na začátku sestupu jsem sklouzl a připsal si první (a naštěstí poslední) pád na této akci.

Do údolí byl krásný výhled, protože zrovna svítalo a z kopce se dal nádherně sledovat postup rozednívání. Ke konci sestupu už nebylo nutné svítit čelovkou a opět se dalo běžet. Na hotel jsem dorazil o čtvrt na osm, předal štafetu Vláďovi a šel se najíst a převléct do suchého. Vláďa zaběhl poslední kolo za necelé dvě hodiny, což je krásný čas.

Díky delší pauze po půlnoci jsme dali celkem osm kol, každý z nás zaběhl čtyři, což je zhruba 40 km a 3000 nastoupaných metrů. Před startem jsem plánoval trochu lepší výsledek, ale závod byl náročnější a moje forma podstatně horší než jsem čekal :-). Obrovským štěstím bylo nádherné počasí, které umožnilo bezproblémový průběh závodu.

Bohužel pořadatelé závodu některé věci nezvládli, nejhorší bylo asi vyhlášení výsledků, které se neustále posouvalo a nakonec skončilo fraškou, kdy byli vyhlášeny jen první místa a pořadatelé až během vyhlašování zjišťovali, kdo vlastně vyhrál (dotazy do publika).

Výkony vítězů byly neuvěřitelné, polský tým Salomon Suunto Team, který se umístil na prvním místě (Piotr Hercog a Marcin Swierc) zvládl 19 okruhů. V kategorii jednotlivců zvítězili Zbyněk Cypra (14 kol) a Boženka Kováčová (9,5 kola).

LH24 byla velmi pěkná, ale hodně náročná akce. Nejslabší částí bylo asi vyhlášení výsledků, naproti tomu trať i počasí byly téměř dokonalé :-).