Příprava molekuly fullerenu s jednou molekulou vody uvnitř klece je zajímavá jak z pohledu syntézy, jedná se o tzv. molekulární chirurgii, tak i kvůli rozšířeným možnostem studia izolované molekuly vody.
Starší postup využíval vysokého tlaku k zavedení molekuly do klece fullerenu, což je experimentálně náročné na vybavení. Syntetický postup vedoucí k přípravě endohedrálních derivátů fullerenů sestává ze tří kroků:
- Otevření fullerenové klece a rozšíření vzniklého otvoru na potřebnou velikost.
- Zavedení malé molekule dovnitř kavity.
- Uzavření klece a tím uvěznění molekuly uvnitř fulerenu.
Poslední krok je nejnáročnější a je nutné ho provést tak, aby nedošlo k uvolnění molekuly z klece. Oproti dřívějšímu postupu se povedlo zvýšit výtěžek na 15 % jak pro H2O, tak i pro D2O, čistota získaného produktu byla 78 %.
Jako nejoptimálnější postup uzavření kavity se ukázal 17 hodinový reflux s trifenylfosfanem v toluenu, následně 17 hodinový reflux s triisopropylfosfitem a jako poslední krok je 22 hodinový reflux s N-fenylmaleinimidem v 1-chlornaftalenu.