Infračervená spektroskopie je metoda z oboru molekulové spektroskopie, která využívá interakci infračerveného záření se studovaným vzorkem. Infračervené záření je část elektromagnetického spektra zhruba ohraničená vlnovými délkami 700 nm – 1 mm, čili mezi viditelným a mikrovlnným zářením. Během experimentu dochází k absorpci infračerveného záření vzorkem. Získané pásové spektrum lze pak využít jak ke kvalitativní, tak i kvantitativní analýze vzorku. Lze měřit vzorky ve všech třech skupenstvích.
Dělení podle vlnové délky IR záření
| Vlnová délka | Vlnočet [cm-1] | Metoda |
| 0,8 – 2,5 μm | 14 000 – 4000 | NIR (IR spektroskopie v blízké oblasti) |
| 2,5 – 25 μm | 4000 – 400 | MIR (IR spektroskopie ve střední oblasti) |
| 25 – 1000 μm | 400 – 10 | FIR (IR spektroskopie ve vzdálené oblasti) |
Elektromagnetické záření
Infračervená spektroskopie studuje interakci elektromagnetického (infračerveného) záření se vzorkem. Elektromagnetické záření je příčné vlnění, má elektrickou a magnetickou složku, které jsou na sebe kolmé. Vzniká při pohybu nabité částice. Je charakterizováno energií, z jejíž hodnoty odvozujeme vlnovou délku, frekvenci a vlnočet. Ve vibrační spektroskopii se nejčastěji setkáváme s vlnočtem, což je počet vln, připadajících na dráhu 1 cm ve směru šíření záření.
Historie
Infračervené záření bylo objeveno roku 1800 astronomem Williamem Herschelem, při měření tepelného záření slunce. První studie interakce IR záření se vzorky byly provedeny až začátkem 20. století, v té době se totiž povedlo sestrojit použitelný detektor pro IR záření.
První prototyp IR spektrometru byl sestrojen ve 30. Letech a první komerční spektrometr ho brzy následoval. Až do 70. let byly spektrometry výhradně disperzní, jako monochromátor se využíval hranol nebo mřížka. Důležitým mezníkem bylo zavedení IR spektroskopie s Fourierovou transformací. Tyto spektrometry využívají Michaelsonův interferometr, který byl zkonstruován již roku 1891. Pro jejich zavedení do praxe bylo nutné spojení spektrometru s počítačem, jelikož tato metoda vyžaduje poměrně složité výpočty.
Charakteristické frekvence skupin
Literatura
Fyzikálně-chemické metody
- NMR – Nukleární Magnetická Rezonance
- Termická analýza
- Povrchová analýza
- Infračervená spektroskopie
- Ramanova spektroskopie