Heike Kamerlingh Onnes

Heike Kamerlingh Onnes (1923). Zdroj: Commons

Narodil se 21. září 1853 v Groeningenu v Nizozemsku. Jeho otec Harm Kamerlingh Onnes vlastnil cihelnu blízko Groeningenu, jeho matka Anna Gerdina Coers z Arndhemu byla dcerou architekta.

Povinnou školní docházku absolvoval ve svém rodném městě a v roce 1870 nastoupil na universitu v Groeningenu, kde získal titul bakaláře a přešel do Heidelbergu, kde studoval u Bunsena a Kirchhoffa od října 1871 do dubna 1873. Potom se vrátil do Groeningenu a složil zde v roce 1878 magisterské zkoušky a v roce 1879 získal doktorský titul za práci Nové důkazy o rotaci země.

Od roku 1878 je asistentem na Polytechnice v Delftu, kde pracuje pod Bosschou a kde v roce 1881 a 1882 přednášel. V tomto roce byl jmenován profesorem experimentální fyziky a meteorologie na univerzitě v Leydenu jako nástupce P. L. Rijkeho.

Jeho talent na řešení vědeckých problémů byl zřejmý již od roku 1871, kdy ve svých 18 letech získal zlatou medaili v soutěži sponzorované Přírodovědeckou fakultou univerzity v Utrechtu a příští rok získal stříbrnou medaili v podobné soutěži na univerzitě v Groeningenu. Když pracoval u Kirchhoffa tak získal „seminarpreis“, za obsazení jedné ze dvou existujících asistentských pozic u Kirchhoffa.

Ve své doktorské práci dokázal teoreticky i experimentálně, že známý Foucaultův experiment s kyvadlem lze použít ke stanovení rotačního momentu země. V roce 1881 publikoval článek Allgemeene theorie der vloeistoffen (Obecná teorie kapalin), kde tuto teorii spojil s kinetickou teorií kapalin využitím van der Waalsova zákona korespondujících stavů z pohledu mechaniky. Tuto práci lze považovat za začátek jeho celoživotního zkoumání vlastností hmoty za nízkých teplot. V jeho inauguračním projevu na téma Význam kvantitativního výzkumu ve fyzice použil své oblíbené motto „Door metten tot wetten“ (znalosti z měření) a ocenil význam experimentu, který ho provázel skrz celoou jeho vědeckou kariéru.

Heike Kamerlingh Onnes a Johannes Diderik van der Waals před aparaturou na zkapalňování helia. Zdroj: Commons

Po jeho zvolení do Physics Chair v Leydenu, reorganizoval fyzikální laboratoř (nyní známou jako laboratoř Kamerlingha Onnese), tak aby vyhovovala jeho výzkumu, který byl založen převážně na teoriích jeho dvou krajanů J. D. van der Waalse a H. A. Lorentze. Jeho cílem bylo vytvořit cryogenickou laboratoř, která by byla schopna ověřit van der Waalsův zákon korespondujících stavů ve velkém rozmezí teplot. Jeho snaha o dosažení co nejnižší teploty vyvrcholil v roce 1908 zkapalněním helia. Snížením teploty helia pod 0,9 K se dostal nejníže k absolutní nule. S oblibou říkával, že nejchladnější místo na světě je v Leydenu. Za výzkum v oblasti nízkých teplot dostal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1913.

Dále se ve své laboratoř zabýval výzkumem termodynamiky, radioaktivity, pozorováním optických, magnetických a elektrických jevů, dále studiem fluoroscence a fosforescence, magnetické rotace roviny polarizovaného světla, absorpčních spekter krystalů v magnetickém poli, Hallovým efektem, dielektrickými konstantami a hlavně odporem kovů. Jeho významným objevem (1911) byla supravodivost čistých kovů jako rtuti, cínu a olova při velmi nízkých teplotách a následné pozorování perzistentních proudů.

Výsledky výzkumu publikoval v Proceedings of the Royal Academy of Sciences of Amsterdam a také v Communications z fyzikální laboratoře v Leydenu. Mnoho zahraničních vědců přijíždělo do Leydenu do jeho laboratoře na kratší příp. delší stáže.

Již ve 30 letech byl Kamerlingh Onnes jmenován členem Královské Akademie Věd v Amsterdamu. Byl jedním ze zakladatelů Association (nyní Institut) du Froid.

Jeho nejoblíbenější rekreací byl rodinný život a pomáhání, těm kdo to potřebovali. Ačkoliv jeho práce byla i jeho koníčkem, nestal se nikdy nabubřelým vědcem. Byl to muž s velkým šarmem, filantrop a byl velmi aktivní během a po 1. světové válce ve vyhlazování politických rozdílů mezi vědci a v pomoci hladovějícím dětem. V roce 1887 se oženil s Marií Adrianou Wilhelminou Elisabeth Bijleveld, která mu velmi pomáhala s těmito aktivitami a vytvořila mu dům známý pro jeho pohostinost. Měl jednoho syna, Alberta, který se stal vysoce postaveným státním úředníkem v Haagu.

Kamerlingh Onnes měl křehké zdraví a po krátké nemoci zemřel 21. února 1926 v Leydenu ve věku 72 let.

Odkazy

  1. Nobel e-museum
  2. Absolute Hero: Heike Onnes’s Discovery of Superconductors Turns 100 [Slide Show]
  3. History and significance of the discovery of superconductivity by Kamerlingh Onnes in 1911
  4. Heike Kamerlingh Onnes – nobelprize.org

Další kapitoly

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..