Heike Kamerlingh Onnes

onnesNarodil se 21. září 1853 v Groeningenu v Nizozemsku. Jeho otec Harm Kamerlingh Onnes vlastnil cihelnu blízko Groeningenu, jeho matka Anna Gerdina Coers z Arndhemu byla dcerou architekta.

Povinnou školní docházku absolvoval ve svém rodném městě a v roce 1870 nastoupil na universitu v Groeningenu, kde získal titul bakaláře a přešel do Heidelbergu, kde studoval u Bunsena a Kirchhoffa od října 1871 do dubna 1873. Potom se vrátil do Groeningenu a složil zde v roce 1878 magisterské zkoušky a v roce 1879 získal doktorský titul za práci Nové důkazy o rotaci země.

Od roku 1878 je asistentem na Polytechnice v Delftu, kde pracuje pod Bosschou a kde v roce 1881 a 1882 přednášel. V tomto roce byl jmenován profesorem experimentální fyziky a meteorologie na univerzitě v Leydenu jako nástupce P. L. Rijkeho.

Jeho talent na řešení vědeckých problémů byl zřejmý již od roku 1871, kdy ve svých 18 letech získal zlatou medaili v soutěži sponsorované Přírodovědeckou fakultou university v Utrechtu a příští rok získal stříbrnou medaili v podobné soutěži na univerzitě v Groeningenu. Když pracoval u Kirchhoffa tak získal „seminarpreis“, za obsazení jedné ze dvou existujících asistentských pozic u Kirchhoffa.

Ve své doktorské práci dokázal teoreticky i experimentálně, že známý Foucaultův experiment s kyvadlem lze použít ke stanovení rotačního momentu země. V roce 1881 publikoval článek Allgemeene theorie der vloeistoffen (Obecná teorie kapalin), kde tuto teorii spojil s kinetickou teorií kapalin využitím van der Waalsova zákona korespondujících stavů z pohledu mechaniky. Tuto práci lze považovat za začátek jeho celoživotního zkoumání vlastností hmoty za nízkých teplot. V jeho inauguračním projevu na téma Význam kvantitativního výzkumu ve fyzice použil své oblíbené motto „Door metten tot wetten“ (znalosti z měření) a ocenil význam experimentu, který ho provázel skrz celoou jeho vědeckou kariéru.

Po jeho zvolení do Physics Chair v Leydenu, reorganizoval fyzikální laboratoř (nyní známou jako laboratoř Kamerlingha Onnese), tak aby vyhovovala jeho výzkumu, který byl založen převážně na teoriích jeho dvou krajanů J. D. van der Waalse a H. A. Lorentze. Jeho cílem bylo vytvořit cryogenickou laboratoř, která by byla schopna ověřit van der Waalsův zákon korespondujících stavů ve velkém rozmezí teplot. Jeho snaha o dosažení co nejnižší teploty vyvrcholil v roce 1908 zkaplněním helia. Snížením teploty helia pod 0,9 K se dostal nejníže k absolutní nule. S oblibou říkával, že nejchladnější místo na světě je v Leydenu. Za výzkum v oblasti nízkých teplot dostal nobelovu cenu.

Dále se ve své laboratoř zabýval výzkumem termodynamiky, radioaktivity, pozorováním optických, magnetických a elektrických jevů, dále studiem fluoroscence a fosforescence, magnetické rotace roviny polarizovaného světla, absorpčních spekter krystalů v magnetickém poli, Hallovým efektem, dielektrickými konstantami a hlavně odporem kovů. Jeho významným objevem (1911) byla supravodivost čistých kovů jako rtuti, cínu a olova při velmi nízkých teplotách a následné pozorování perzistentních proudů.

Výsledky výzkumu publikoval v Proceedings of the Royal Academy of Sciences of Amsterdam a také v Communications z fyzikální laboratoře v Leydenu. Mnoho zahraničních vědců přijíždělo do Leydenu do jeho laboratoře na kratší příp. delší stáže.

Již ve 30 letech byl Kamerlingh Onnes jmenován členem Královské Akademie Věd v Amsterdamu. Byl jedním ze zakladatelů Association (nyní Institut) du Froid. Byl Commander in the Order of the Netherlands Lion, the Order of Orange-Nassau of the Netherlands, the Order of St. Olaf of Norway, and the Order of Polonia Restituta of Poland. He held an honorary doctorate of the University of Berlin, a vyhrál the Matteucci Medal, the Rumford Medal, the Baumgarten Preis and the Franklin Medal. Byl Member of the Society of Friends of Science in Moscow, and of the Academies of Sciences in Copenhagen, Uppsala, Turin, Vienna, Göttingen and Halle; Foreign Associate of the Académie des Sciences of Paris; Foreign Member of the Accademia dei Lincei of Rome and the Royal Society of London; and Honorary Member of the Physical Society of Stockholm, the Société Helvétique des Sciences Naturelles, the Royal Institution of London, the Sociedad Espanola da Física y Qumica of Madrid, and the Franklin Institute of Philadelphia.

Jeho nejoblíbenější rekreací byl rodinný život a pomáhání, těm kdo to potřebovali. Ačkoliv jeho práce byla i jeho koníčkem, nestal se nikdy nabubřelým vědcem. Byl to muž s velkým šarmem, filantrop a byl velmi aktivní během a po 1. světové válce ve vyhlazování politických rozdílů mezi vědci a v pomoci hladovějícím dětem. V roce 1887 se oženil s Marií Adrianou Wilhelminou Elisabeth Bijleveld, která mu velmi pomáhala s těmito aktivitami a vytvořila mu dům známý pro jeho pohostinost. Měl jednoho syna, Alberta, který se stal vysoce postaveným státním úředníkem v Haagu.

Kamerlingh Onnes měl křehké zdraví a po krátké nemoci zemřel 21. února 1926 v Leydenu.

Odkazy

  1. Nobel e-museum
  2. Absolute Hero: Heike Onnes’s Discovery of Superconductors Turns 100 [Slide Show]
  3. History and significance of the discovery of superconductivity by Kamerlingh Onnes in 1911

Další kapitoly

Napsat komentář