Helium poprvé zkapalnil H. Kamerling-Onnes 10. července 1908, odpařováním kapalného vodíku.
H. Kamerlingh-Onnes využil kaskádní chlazení podle R. Picteta. Použil kaskádu čtyř chladících lázní CH3Cl, C2H2, O2 a vzduch. Potom nechal předchlazený vodík expandovat a ten díky Joule-Thompsonovu efektu zkapalnil. Zkapalněným vodíkem předchladil plynné helium a nechal ho také expandovat. Dosáhl teploty asi 4,2 K a helium začalo kondenzovat v připravené dewarce.
Pevné helium se mu již připravit nepodařilo. Toho dosáhl až W. Keesom v roce 1926 stlačením kapalného helia na tlak 2,45 MPa.
Vlastnosti kapalného helia
| 3He | 4He | |
|---|---|---|
| Kritická teplota [K] | 5,2 | 3,3 |
| Teplota varu při tlaku 101 325 Pa [K] | 3,2 | 2,2 |
| Minimální teplota tání | 0,3 K při tlaku 2 938 425 Pa (29 atm) | 2 533 125 Pa (25 atm) |
| Kritická teplota supratekutosti při tlaku nasycené páry | 1 mK při nulovém magnetickém poli | 2,17 K |