Stránka je zatím ve vývoji, poslední editace 23.4. 2017

Ramanova spektroskopie je metoda molekulové spektroskopie, využívá interakce elektromagnetického záření se vzorkem ke sledování rotačních a vibračních přechodů v molekulách vzorku. V chemii je využívána ke kvalitativní i kvantitativní analýze.[1]

Trocha historie

V roce 1928 Sir Chandrasekhra Venkata Raman objevil jev, dnes nazývaný jeho jménem. Místo současné instrumentace využíval Slunce jako zdroj světla, teleskop jako optickou soustavu a oči jako detektor. Tento jev teoreticky předpověděl již roku 1923 rakouský fyzik Adolf Smékal. Sir Raman byl roku 1930 nominován na Nobelovu cenu za fyziku – „for his work on the scattering of light and for the discovery of the effect named after him“.[2]

I přes nízkou citlivost této metody, byly pořízeny brzy po jejím objevu první sady molekulových spekter. Rozvoj Ramanovy spektroskopie začal s objevem LASERu a jeho využitím jako excitačního zdroje v roce 1962.

Ke stažení

Prezentace ke stažení.

Literatura

1. FERRARO, John R., Kazuo NAKAMOTO a Chris W. BROWN. Introductory Raman spectroscopy. 2nd ed. Boston: Academic Press, c2003. ISBN 0-12-254105-7.
2. The Nobel Prize in Physics 1930

Další kapitoly

• NMR – Nukleární Magnetická Rezonance
  • Pojmy a zkratky v NMR
  • Vlastnosti atomových jader
  • Deuterovaná rozpouštědla pro NMR
• Termická analýza
• Povrchová analýza
• Infračervená spektroskopie
  • Materiály pro optiku IR spektrometrů
• Ramanova spektroskopie