Rhenium

Rhenium, Re, je velmi těžký a tvrdý kov s vysokou teplotou tání. Prvek byl objeven až roku 1925 jako příměs v platině. Roku 1928 byl izolován 1 g čistého rhenia, zpracováním 660 kg molybdenitu.

V přírodě je velmi vzácné, jeho průměrné zastoupení v zemské kůře je 1-5 ng/kg, v mořské vodě je jeho koncentrace ještě nižší. Vyskytuje se hlavně jako příměs v molybdenitu a v měděných rudách. Přírodní rhenium se skládá ze dvou izotopů, jeden je stabilní a druhý má velmi vysoký poločas rozpadu.

Většina rhenia se využívá jako přísada do vysokoteplotních slitin pro letecké motory, dále nachází využití v Pt/Re katalyzátorech. Slitina Pt/Re se také využívá v termoelektrických článcích a vinutí do odporových pecí.

V porovnání s manganem je méně reaktivní, je velmi podobné techneciu. Na vzduchu je odolné vůči oxidaci, v práškové podobě nebo v podobě porézní houby je podstatně reaktivnější. Při zahřívání v kyslíku hoří na Re₂O₇, s fluorem vytváří směs ReF₆ a ReF₇. Dobře se rozpouští v oxidujících kyselinách.

Rhenium vytváří také skupinu trojúhelníkových klastrů tvořených třemi atomy rhenia, které jsou spojeny dvojnými vazbami. Tento motiv nacházíme např. v halogenidech rhenia.

Důležitou sloučeninou v katalýze je methyltrioxorhenium (MTPO, MeReO₃). Tato sloučenina se využívá jako katalyzátor při metatezi olefinů a také při oxidačních procesech.[4]

NMR

Oba izotopy rhenia jsou NMR aktivní, mají spin 5/2. Jako standard se využívá ReO₄^–.

Odkazy

1. Rhenium na české wikipedii
2. Rhenium na anglické wikipedii
3. Die Herstellung von einem Gram Rhenium
4. Methyltrioxorhenium (MTO)

Navigace