Měď je velice důležitý kov, z běžné praxe známe převáženě sloučeniny v oxidačních stavech +I a +II, asi nejznámější je modrá skalice. Ale měď vytváří i řadu sloučenin v oxidačním stavu +III a mezi nimi je důležitá skupina organokovových sloučenin. Právě jim je věnováno nové review (Open Access) v časopise Chemical Science.
Měď – (značka Cu) načervenalý kov z 11. skupiny PSP, ve sloučeninách preferuje oxidační čísla +I a +II.
Organokovové sloučeniny – sloučeniny obsahující vazbu mezi kovem a uhlíkem.
Oxidační číslo – formální náboj, který by atom měl, pokud bychom přisoudili vazebné elektrony elektronegativnějšímu prvku ve vazbě.
Měď v oxidačním čísle +III potkáváme nejčastěji ve formě oxidických sloučenin, např. měditanu draselného, KCuO2. Asi nejznámější formou je YBCO (YBa2Cu3O7), supravodivý materiál, který obsahuje měďnaté, i měďité ionty.
Současné review navazuje na článek stejných autorů vydaný v roce 2013.[1,2]
V posledních letech došlo k prudkému nárustu našich znalostí o organokovových sloučeninách mědi v oxidačním čísle +III, potkáváme se s nimi jako s katalyzátory např. v Ullmannově couplingu.[3] Zde se využívá přechodu z oxidačního stavu I (např. jodid měďný, CuI) do oxidačního stavu III.
Průběh katalýzy byl potvrzen izolací a charakterizací měditých komplexů. Důležitým krokem v této chemii bylo zavedení trifluormethylové skupiny (-CF3) na měď, čímž došlo ke zvýšení stability připravovaných komplexů a zároveň tato elektronegativní skupina umožnila lepší studium vazebných poměrů v připravených sloučeninách.
