Každý rok na přelomu května a června se koná 100 km pochod okolo Brna. Poprvé jsem se zúčastnil v reoce 2009, ale došli jsme pouze kousek za polovinu (k hradu Veveří). Letos jsem se rozhodl, že se přidám k běžeckému týmu a dostanu se až do cíle. To se bohužel nepovedlo.
Continue reading „XVI. ročník Brněnského Vokruchu Vokolo Štatlu – 3.6. 2011“
Mys Canaveral – Včera odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě raketoplán Discovery, který na své palubě nesl Hubbleův vesmírný teleskop. Toto zařízení bylo dnes pomocí robotické ruky umístěno na oběžnou dráhu Země.
Dnes se jako součást 1. letních olympijských her v Athénách běžel maratonský běh. Jde o běh na neuvěřitelnou vzdálenost 40 km. Inspirací pro tuto novou, náročnou disciplínu byla legenda o Feidipidovi, který údajně podobnou vzdálenost urazil, když běžel z města Maratón do Athén se zprávou o porážce perského vojska. Feidipides tento výkon zaplatil životem.
V tomto článku bych chtěl čtenáře upozornit na velmi užitečnou službu, kterou Google poskytuje registrovaným uživatelům zdarma.
Chřibský maraton jsem loni běžel jako svou maratonskou premiéru, takže jsem se zúčastnil i letos. Cílem bylo zlepšit si osobák a dostat se s časem poid čtyři hodiny. Bohužel za celý týden před maratonem jsem naběhal pouze 6 km, protože jsem byl hodně zasekaný v práci.
V sobotu 23.10. kolem půl osmé jsme s rodinou vyrazili na vlak do Kroměříže. Žena s prckemvystoupili už v Kojetíně, já jsem pokračoval ještě kousek dál. Na stadion jsem dorazil s dostatečným předstihem, takže jsem se v klidu zaprezentoval a šel se trochu rozběhat. Na stadioně jsem pomalu vykroužil 3 km, mezi tím trochu pokecal se známýma a start byl tu. První kilometr byl ještě na dráze a pak se vyběhlo ze stadionu do Kroměříže.
Začátek byl velmi příjemný, značku 10 km jsem prběhl v čase přibližně 50 minut, což odpovídalo tomu co jsem si naplánoval, za desátým kilometrem už začínalo stoupání. Do 15 km bylo stále vše dobré, kopce jsem vybíhal po indiánsku, abych se zbytečně nezničil před Bunčem. Bohužel kousek před 15 km do mě vlítl nějaký hmyz, asi včela a dostal jsem žihadlo do rtu, což ovlivnilo celý zbytek maratonu. Za chvíli mi ret pěkně natekl a začalo mi být hodně vedro, když jsem si sundal rukavice a vyhrnul rukávy, tak se to zase obrátilo a byla zima. Pak nastoupila ještě pěkná žízeň. Na občerstvovačce kolem 18 km jsem do sebe nalil asi tři kelímky vody a trochu ionťáku. To na chvíli žízeň zahnalo, ale když jsem probíhal přes značku ½ maratonu, tak už byla zase zpět. Až na Bunč (25 km) jsem střídavě pobíhal a šel a trápila mě stále větší žízeň. Na Bunči jsem do sebe nalil co šlo a pustil jsem se do seběhů.
Ze začátku to šlo dobře, ale pak se pro změnu začaly ohlašovat křeče, takže jsem radši trochu zvolnil. Zbytek už byl víceméně pořád stejný. Z kopce pomalý seběh, do kopce spíš chůze a po rovině tak napůl. Na občerstvovačkách jsem se vždy zalíval vodou, ale po pár km už mě zas přepadla žízeň. Asi 10 km před cílem jsem na silnici míjel staršího pána s vlčákem. Prohodili jsme pár vět a dozvěděl jsem se, že v minulosti absolvoval chřibský maraton 10x.
Do cíle jsem doklopýtal s hrozným časem 4:24:00, jako jeden z posledních. Můj pátý maraton se moc nepovedl, ale jako zkušenost to bylo velmi zajímavé. Bodnutí od vosy bych koncem října nečekal. Doufám, že někdy v budoucnu se konečně dostanu pod čtyři hodiny.
NAND flash paměti patří mezi nevolatilní paměti, použivané např. v paměťových kartách a flash discích. Jejich základním prvkem je tranzistor s plovoucím hradlem. Jedná se o unipolární tranzistor,jehož jedn hradlo má schopnost „uvěznit“ elektrony a tím uchovat informaci.
Tyto paměti byly vynalezeny v roce 1980 dr. Fujio Masuokou, který pracoval pro firmu Toshiba. První komerční flash pamět začal vyrábět Intel v roce 1988. Jednalo se paměť NOR, která pracuje na trochu odlišném principu než NAND. NAND paměti se dostaly mezi běžné uživatele v roce 1995 v paměťových kartách SmartMedia firmy Toshiba, jejichž kapacita se pohybovala v intervalu 2 až 128 MB. Od té doby se začaly masově prosazovat a dnes se běžně setkáváme s výměnnými médii s kapacitou v řádu desítek GB. Tady se již začínají projevovat omezení technologie NAND flash, zejména malá rychlost zápisu.
To je důvod, proč výrobci paměťových zařízení pátrají po nové a výkonnější technologii. V současnosti se jako nejperspektivnější jeví paměti typu ReRAM, PRAM a MRAM. Všechny tři svými parametry dalece překonávají stávající paměti. ReRAM (Resistive Random Access Memory) jsou založeny na memristorech a slibují až 10 000× vyšší rychlost.
PRAM (Phase-Change RAM) využívají unikátních vlastností chalkogenidových skel, které mohou být pomocí tepelných impulsů převáděny z krystalického do amorního stavu a zpět. Tyto paměti umožňují velmi rychlý zápis a při přepisu informace nevyžadují mazání. Také jejich degradace je několikanásobně pomalejší, což zaručuje delší životnost. Odhaduje se, že dokáží bezpečně uchovávat data po dobu 300 let.
MRAM (Magnetoresistive RAM) uchovávají informaci pomocí magnetických prvků. Ty jsou tvořeny dvojicí feromagnetických plátků oddělených izolační vrstvou. Jeden z plátků je trvale zmagnetován a má neměnnou polaritu. Polarita druhého se dá měnit pomocí vnějších impulsů. Toto uspořádání se nazývá spinový ventil. Výhodou těchto pamětí je energetická nenáročnost, nízká cena a velká rychlost.
Zdá se, že klasické flash paměti pomalu přestávají vyhovovat stále se zvyšujícím nárokům a brzy je bude nutné nahradit pokročilejšími technologiemi. Dá se očekávat, že to bude v horizontu tří až čtyř let. Potenciálních kandidátů je samozřejmě více, ale tyto tři typy pamětí se v současnosti jeví jako nejperspektivnější. Pokusím se o nich napsat v blízké době podrobnější články.
V tomto článku bych chtěl čtenářům přiblížit život člověka, který se podílel na konstrukci prvního počítače, vytvořil teorii her a spolupracoval na vývoji atomové bomby a který patřil mezi nejlepší vědce své doby. Jde o Johna von Neumanna.
Protože jsme na konci července byli u rodiny v Třinci, rozhodl jsem se, že zkusím 1. srpna zaběhnout běh na Kozubku. Jde o závod v rámci poháru v běhu do vrchu. Délka závodu je 5 150 m, celkové převýšení 500 m. Jelikož jsou kopce pro mě celkem problematické, neočekával jsem žádné skvělé výsledky, což se i potvrdilo.
V neděli ráno jsme vyjeli vlakem z Třince do Návsí. Tam jsme se rozdělili, já jsem jel do Lomné na start a rodiny šla pěšky na Kozubku. Cesta do Lomné proběhla bez problémů, jen s menším zpožděním způsobeným velkým počtem cestujících (na Kozubce probíhala zároveň Annenská pouť).
Start závodu byl u pekárny, přijel jsem se téměř hodinovým předstihem, takže nebylo kam spěchat. Po registraci, která byla lehce ztížená kvůli mému škrabopisu jsem se převlíknul a začal se trochu rozklusávat. vyběhl jsem asi prvních 300 m trati a zhrozil se. Bolelo mě prakticky všechno, v červenci jaem naběhal rekordní, i když nijak závratný, objem km a bylo to poznat. Ale při dalším rozehřívání se začal stav zlepšovat. Závodníků postupně přibývalo, na startu byllo celkem 183 běžců.
Přesně v 10:00 zazněl startovní výstřel z brokovnice a závod začal. První dva kilometry byly poměrně bezproblémové, vybíhal jsem asi v prostředku startovního pole, takže nebylo nutné spěchat. Ze začátku bylo stoupání relativně mírné, takže se běželo dobře. Příjemným překvapením byly značky kilometrů, díky nim se dalo snadněji odhadovat tempo. Zbývající tři kilometry už byly náročnější, stoupání bylo často velmi příkré a po vzoru ostatních běžců jsem přešel do chůze. Ale i tak se mi dařilo pomalu předbíhat (to je výhoda startu na zadních pozicích :D). Před čtvrtým kilometrem už sil ubývalo a chůze silně převažovala nad během.
Asi 300 metrů pod Kozubovou na mě čekalo pole rodinných fanoušků, díky jejich podpoře jsem ještě zvládl mobilizaci posledních sil a do cíle jsem skutečně doběhl. Cílem jsem proběh v čase 36:36 (7,11 min/km) na 92. místě ze 161 doběhnuvších závodníků. V kategorii Muži A jsem byl 37. ze 49. Závod vyhrál Ondřej Horák z Moravského Berouna s časem 24:29. Doběhl 181 závodníků ze 183 startujících.
Po závodě se konala tombola, kde jsem byl vylosovaný až jako předposlední, na výběr zůstala pouze nerezová minutka do kuchyně a krásná, růžová kšiltovka. po dlouhém váhání jsem se rozhodl, že potěším manželku a vybral jsem si tu minutku. po doplnění energie, jsem si prošli pouť a vyrazili zpět do Návsí. Na záda jsem si naložil 13 kg dítě a šlo se. Bylo to lepší jak výklus.
Závod byl velice příjemný, umístění bylo lepší než jsem čekal, i když kopce nejsou mou silnou stránkou. Organizačně to byo z mého pohledu velmi dobře zvládnuté.
Ve středu 21.7. 2010 se uskutečnil další závod ze seriálu TriExpertCup, tentokrát se běželo na 5 km Morendě, tzn. 12,5 kola. pořadatelé závod rozdělili na tři starty, aby nebyla na dráze tlačenice. První a druhý start byl určen nám pomalejším. V posledním běhu startovalo 30 nejlepších běžců. Počasí bylo opět velmi teplé a na celý okruh svítilo slunce.
Pro mě to byl zatím nejkratší závod, jaký jsem kdy běžel, což se projevilo na výsledku. Začátek jsem tradičně přepálil (1. km pod 4 minuty) a pak, částečně i díky vysoké teplotě, už nezbývaly síly na konec. Je to pěkně vidět na časech jednotlivých kol. Ke konci jsem se ještě pokusil o zrychlení, ale už to moc nešlo. Cílem jsem proběhl v čase 21:43 na 85. místě ze 173. Vítězem se stal Michal Horáček s časem 15:46.
| Kolo (400 m) | Čas [min] |
|---|---|
| 1 (200 m) | 00:41 |
| 2 | 01:33 |
| 3 | 01:39 |
| 4 | 01:43 |
| 5 | 01:43 |
| 6 | 01:44 |
| 7 | 01:46 |
| 8 | 01:49 |
| 9 | 01:50 |
| 10 | 01:49 |
| 11 | 01:48 |
| 12 | 01:48 |
| 13 | 01:43 |
Regenerace po první etapě MUMu byla celkm bez problémů, ve středu jsem si zaběhl 11,1 km v rámci TriexpertCupu, takže jsem se rozhodl, že zkusím ještě páteční – Bystřickou – etapu MUMu. Meteorologové slibovali hodně teplé počasí, které mimochodem nemám vůbec rád, a jak se ukázalo, tak jim to tentokrát vyšlo.
Do Bystřice nad Pernštějnem jsem vyrazil vlakem, před jedenáctou. Cesta byla bez problémů. Cesta z nádraží na náměstí byla asi 1,5 km, což byla pěkná rozcvička před startem. Velitelství tentokrát sídlilo v budově muzea na pěkně opraveném náměstí. V místnosti, která byla vyhrazena pro závodníky byl velmi příjemný chládek. Ten ale způsobil, že se nikomu nechtělo do pekla, které panovalo na náměstí. Po příchodu jsem se zaregistroval, nafasoval mapu dnešní trasy, ohlásil se doma a převlékl do běžeckého. Pak zbývala ještě téměř hodinka času.
Startoval jsem s pomalejšími běžci ve dvě hodiny odpoledne, závod odstartoval starosta Bystřice. První část závodu vedla velkým obloukem z Bystřice do Věchnova. Do druhé občerstvovačky (13,4 km) byl sice kopcovitý terén, ale běželo se hodně lesem, takže vedro nevadilo. Od druhé občerstvovačky se běželo asi 15 km otevřenou krajinou, což už byl dost nářez a slunce hodně ztížilo celý závod. Od začátku jsem prudké kopce vycházel, vybíhal jsem pouze ty mírnější, což se ukázalo jako dobrá taktika.
Před třetí občerstvovačkou jsem předběhl Martinu Němečkovou a Tomáše Kocmana, kteří startovali hodinu před námi. Tím jsem se dostal na druhé místo (samozřejmě jen pomyslné, protože za námi běželi ještě ti nejlepší, kteří startovali až ve tři hodiny).
Z třetí občerstvovačky se běželo po silnici do Nedvědic, kde byla čtvrtá OS (26,4 km), většina cesty byla opět na slunci, ale naštěstí se šlo dolů, takže to celkem ubýhalo. Před koncem jsem předběhl Tomáše Dittricha, čímž jsem se dostal na chvíli do pomyslného čela.
Pátá OS (33 km) byla v Doubravníku, tam mě doběhli dva Finové, kteří se moc nezdrželi a hned běželi dál. Já jsem tam ještě chvíli kecal a pak se je vydal stíhat. Povedlo se mi je předběhnout, ale jen na chvíli. Ve stoupání na Běleč mi utekli a do kopce se mi opravdu nechtělo přidávat, tak jsem vychutnával okolní krajinu :-).
Poslední OS (38 km) byla v Ochozi u Tišnova, před závěrečným stoupákem. Kousek před kopcem mě předběhl Ondrej Evin, který jako jediný zaběhl tuto etapu pod čtyři hodiny (3:53:11). Míjel mě opravdu svižným tempem, zatíco já jsme byl rád, že aspoň jdu. Po dobytí kopce už následovala jen cesta směrem dolů do cíle ve škole v Lomnici. Doběhl jsem tam 5:01:31 po startu, což byl horší čas, než jsem původně plánoval a díky tomu mi ujel i bus do Tišnova.
Jelikož nebylo kam spěchat, tak jsem po doběhu snědl co se dalo a před osmou jsme vyrazili s Karlem Zadákem do Brna.
Tento týden jsem věnoval hlavně běhu, 109 km je objem, který normálně uběhnu za měsíc. Kupodivu, druhý den mě nic moc nebolelo a byl jsem bez problému schopen chůze. To bylo velmi nečekané, chvíli jsem uvažoval, jestli už není po mě :D. Moravský UltraMaratron je velmi pěkná akce a uznání patře všem, kteří zvládnou všech sedm etap. Pro mě je to zatím nereálné.
Letos jsem se rozhodl, že zkusím zaběhnout několik etap 18. ročníku Moravského Ultramaratonu. Původně jsem plánoval tři, což se ukázalo, jako velmi naivní :D. V neděli 4.7. v poledne jsem odjel z brněnského nádraží do Tišnova, kde čekal bus do Lomnice. Lomnice je městys, který poskytuje útočiště závodníkům MUMu a zároveň je to i start první etapy.
Cesta byla bez problémů, vystoupil jsem rovnou u základny celé akce (budova školy), kde jsem se zaregistroval a převlékl do běžeckého. Času bylo bohatě, protože start byl skoro dvě hodiny po příjezdu. Asi půlhodinu před startem jsme přešli na náměstí a poté na radnici, kde bylo slavnostní zahájení. Dostali jsme tašky s pexesem (tu jsem samozřejmě zapomněl v Lomnici) a mapu trasy závodu. Potom bylo ještě pár minut na doplnění tekutin a start.
Sluníčko nám opravdu přálo, během celého závodu byl pěkný hic. Po startu se mi díky dobré pozici podařilo dostat na pár metrů do vedení, to samozřejmě netrvalo dlouho. Čela závodu jsem se držel asi 300 metrů, ale pak jsem radši zpomalil, přece jen bylo před námi asi 43 km.
Ze začátku jsem běžel sám, před první občerstvovačkou jsem doběhl Zdenku Komárkovou a Petra Dostálka. Spolu jsme pak běželi až po čtvrtou občerstvovačku. Ze začátku se běželo dobře, bylo sice vedro a často trasa vedla po silnici, ale v lesních pasážích byl celkem příjemný chládek. Kopcemi se na trase nešetřilo, často se běželo v celkem náročném terénu a některé seběhy byly hodně namáhavé (o výbězích radši nemluvím). Značení cest bylo velmi dobré, takže mé obavy, že někde v lesích zabloudím, byly naštěstí zbytečné. Často se běželo po turistických značkách a ty byly ještě doplněny šipkami a fábory od pořadatelů.
Nejhorší úsek byl mezi pátou a šestou občerstvovačkou, kdy se běželo 9 kilometrů bez vody a z větší části do nekonečného kopce. Jelikož jsme už měli v nohách přes 30 km, tak bylo to stoupání opravdu náročné. Ke konci už se mi trochu točila hlava a občas mě chytali křeče. Musel jsem i z kopce jít po indiánsku. Na občertsvovačce v Ochozu jsem vypil co se dalo a po pár minutách vyrazil, zbývaly už jen 4 kilometry do cíle, celé po asfaltu, ale nohy se už bránily jakékoliv námaze, takže jsem se posunoval indiánským během. Kousek před sebou jsem viděl Pavla Horáka, snažil jsem se ho doběhnout, ale nešlo to. Do cíle dorazil asi o půlminuty přede mnou. V Lomnici už čekal Dan s foťákem a nevypadal vůbec unaveně. Do cíle jsem dorazil v čase 4:38:10 jako 11. z 23 stratujících.
Bohužel nebyl moc čas na nabrání sil, protože jsem si domluvil odvoz a startovali jsme v osm hodin, tak jsem měl asi 20 minut na převlečení a doplnění tekutin. Domů jsem dojel pěkně zničený, ale naštěstí pohyblivý.
Původně jsem plánoval jít úterní etapu, ale nakonec jsem se rozhodl až pro páteční. Ve středu si volně zaběhnu 11 km závod v Líšni a do pátku budu snad zregenerovaný. 1. etapa MUMu byla moc pěkná, ale o hodně náročnější, než jsem čekal.
SSD disky jsou poměrně čerstvou novinkou a pravděpodobně se s nimi v budoucnu budeme potkávat i v běžných uživatelských počítačích. Zatím se díky své vysoké ceně usadily v oblasti serverů. V prvním díle bych se chtěl zaměřit na současné technologie využívané k záznamu dat a ukázat jejich výhody a nevýhody. V druhém díle se už vrhneme na samotné SSD disky.
Brněnské běhy na začátku května jsou velmi pěkná akce. Jejich součástí je, kromě několika kratších závodů, i půlmaraton, kterého se účastní mnoho zahraničních závodníků.
V neděli po obědě jsem vyrazil na brněnské náměstí svobody, kde je start půlmaratonu. Prezentace končila už v jednu hodinu, což bylo vzhledem k době startu (14:30) poněkud nepohodlné. Samotná prezentace proběhla bez problémů a velmi rychle. Přihlásil jsem se předem, takže jsem vyfasoval tašku, čip a bylo hotovo. Trochu mě zklamalo, že na mě nevyšlo tričko, které mělo dostat prvních 100 přihlášených (moje startovní číslo bylo 87), ale zase jsem dostal pěknou botku :-).
Před vlastním startem jsem pokecal s pár lidma a podíval se na závody. Šatny byly v budově lázní na Rašínově a úschovna zavazadel v blízké škole. Po převlečení jsem se lehce rozklusal. Start byl řešený zajímavým způsobem, střílelo se tři minuty i minutu před startem, což vyvolalo menší zmatky. Na start se postavilo téměř 250 běžců.
Trať půlmaratonu se skládá ze dvou stejných okruhů. Vybíhá se ze Svoboďáku k nádraží, potom přes Nové sady a Poříčí k Výstavišti. Výstaviště se oběhne a v Pisárkách se trať stáčí k Anthroposu, odtud po trase LBP na Vídeňskou a pak opět k Novým sadům a na Svoboďák. Největší stoupání je samozřejmě za Anthroposem, ale v druhém kole je už nepříjemný i kopeček od nádraží k cíli.
I když se ráno zdálo, že bude pršet, nakonec bylo bohužel velmi dusno. První kolo se mi běželo celkem dobře, ale vzhledem k počasí jsem přecenil síly. První občerstvovačka byla u Anthroposu, překvapila mě bublinková voda, která byla i na druhém občerstvení. To si myslím, že bylo poněkud nedomyšlené. První stoupání jsem ještě zvládl bez problémů, čas prvního kola vypadal velmi dobře (asi 48 minut), ale při náběhu do závěrečného kola jsem cítil, že síly docházejí a hlavně se ozývala žízeň. Protože se jednalo o letošní první závod v téměř letních podmínkách, tak se vliv počasí projevil intenzivněji než je obvyklé. Už kolem výstaviště jsem musel několikrát zastavit a kousek jít, po doplnění tekutin u Anthroposu se situace dočasně zlepšila, částečně i díky lepšímu vzduchu, protože se běželo lesem. Ale bylo jasné, že tentokrát se osobák nepodaří. Před novýma sadama mě doběhl Vláďa Diatka a díky jeho popohánění jsem se ještě dokopal k něčemu co připomínalo běh. Stoupání k cíli bylo už utrpení, ale vidina vody mě popoháněla. Cílem jsem proběhl v čase 1:43:34, což nebyl zrovna čas, který jsem plánoval. Celkové umístění 102 z 236.
V cíli jsem do sebe nalil přes litr vody a pak jsem se vydal najít rodinu. Závod byl díky počasí dost náročný (aspoň pro mě), čas nebyl nijak slavný, ale jinak to byla moc pěkná akce na nedělní odpoledne. Jediná větší chyba ze strany pořadatelů, kterou jsem zaznamenal, byla bublinková voda na občerstvovačkách, jinak si organizátoři zaslouží uznání a poděkování.
Už se vám někdy stalo, že jste psali dlouhý email, příspěvek do fóra nebo do návštěvní knihy a během odesílání došlo k potížím, které způsobily ztrátu veškerého textu? Pokud ano, tak určitě víte, že to dokáže člověka naštvat. V jedné diskuzi jsem narazil na link na velice užitečný plugin do Firefoxu – Textarea Cache. Tento plugin ukládá veškerý text, který vkládáte do polí textarea ve webových formulářích.
Plugin stáhnete na této adrese. Instalace je stejná jako u jiných rozšíření, po instalaci je pro spuštění pluginu nutné restartovat Firefox. Po restartu si zkuste otevřít nějaký formulář a vložit text do textového pole. Na spodní liště se vám objeví ikonka bloku s červeným plusem, která indikuje přítomnost textu v cachi.
Po rozkliknutí ikony se objeví okno, ve které si můžeme zvolit jednotlivé uložené položky a zkopírovat je do schránky. Také je možné cache vymazat buď po jednotlivých záznamech nebo celou.
Pokud na ikonkui klikneme pravým tlačítkem myši můžeme aktuální web vložit do seznamu výjimek, které se nebudou ukládat. To je velmi užitečné, protože pokud ve vašem profilu pracuje více lidí, tak se můžou pomocí tohoto pluginu snadno dostat k vašim mailům a dalším textům. Z tohoto důvodu je u takových počítačů vhodné pravidelně kontrolovat obsah cache a mazat položky, které by neměl vidět nikdo cizí.
Plugin Textarea cache je velice užitečný a ušetří vám nervy a čas při ztrátě rozepsaných textů vlivem poruch na internetu nebo vašem prohlížeči.
Zima pomalu končí a končí i Brněnský běžecký pohár. Posledním závodem byl tradičně Černohorský soudek 3.4. 2010 u brněnské přehrady.
Ráno jsem se ještě musel stavit do práce, tak jsem si dal pár hodin před startem rychlejších 5 km na rozklus. K přehradě jsme jeli celá rodina. Dorazili jsme asi půlhodiny před startem, rodinu jsem nechal u rybářské bašty a šel se převléct do areálu loděnic. Po krátkém rozklusání přišel start, ze zadu nás popoháněla cisterna, která se snažila vyjet na silnici, ale musela počkat. Start je na této trati do kopce, stejně jako téměř polovina celého závodu.
První půlka byla překvapivě příjemná, i přes stoupání se mi běželo dobře a povedlo se mi předběhnout poměrně dost závodníků. Kus před otočkou se objevili první běžci v protisměru, v čele s Jirkou Homoláčem, který si vedení udržel. Dan Orálek byl tentokrát až na třetím místě. Za otočkou následoval seběh k přehradě a pak ještě pár metrů navíc k loděnicím. Seběh už nebyl tak příjemný, celkem jsem se těšil do cíle :D. Před cílem bylo ještě krátké stoupání k loděnicím a poslední seběh dolů k jitnici Černá hora. Čas v cíli 44:30, doběhl jsem na 106. místě z 194.
Osobák se mi zaběhnout nepovedlo, ale závod byl velmi příjemný. Na vyhlášení jsme už nečekali a šli se projít kolem přehrady.
V sobotu 27. března se konal 65. ročník Běhu Lužánkami. Tento závod jsem běžel poprvé loni a líbil se mi, takže jsem si ho letos zopakoval, s tím, že čas asi nebude nejlepší. Minulý týden jsem na Myslivně při předposledním závodu BBP dost trpěl, podobný průběh jsem očekával i zde, naštěstí se očekávání nesplnilo. Asi už se mi povedlo zregenerovat po nedávné šestihodinovce.
Počasí ráno vypadalo všelijak, chvíli se zdálo, že bude i pršet. Do Lužánek jsem přijel s dost velkým předstihem. Na registraci byly menší zmatky, protože chyběly přihlášky a vítr odfoukl stan, nakonec ale vše proběhlo v pořádku. šel jsem se převléct do šatny a trochu rozběhat.
Dal jsem jedno kolo, abych si připomněl trať a pak jsem se na chvíli usídlil u cíle závodu na 3200 m. Před startem jsem si ještě zaběhl pár metrů na rozehřátí a šel se postavit na start. Moderátor (Jiří Šmiták) nejdřív představil hlavní hvězdy závodu (mě kupodivu vynechal :D) a pak se už střílelo.
Závod měřil 8000 m a skládal se z pěti stejných okruhů po 1600 m. Nejdřív byla kousek rovinka, pak mírné klesání do spodní části parku, rovinka a zase stoupání zpátky. Proti očekávání se mi běželo velice příjemně, počasí bylo pro běh ideální. V půlce závodu mě předběhl Dan Orálek.
Závod utekl strašně rychle, najednou se běželů poslední kolo, cílem jsem proběhl 34 minut a 13 sekund po startu na 58. místě ze 111 startujících. Čas byl asi o půl minuty horší než loni.
Závod vyhrál Jakub Burghardt z Polska s časem 23:19. Z českých závodníků doběhl první Dan Orálek (25:07), celkově na sedmém místě.
Petr Kaňovský se rozhodl, že letos uspořádá šestihodinovku v Novém Lískovci v Brně. Uvažoval jsem, jestli se na takovou akci přihlásit, zatím jsem žádný ultramaraton neběžel a maraton pouze jednou, ale proč to nezkusit, když to mám kousek od baráku, že.
V sobotu 13. března ráno bylo počasí všelijaké, občas i zasněžilo, ale teplota se držela nad nulou. Sbalil jsem si věci a vyrazil na bus. Start jsme našli bez problémů, horší už to bylo s hledáním šaten, ale i to se nakonec povedlo. Po převlečení zbývalo asi 20 minut do startu, tak jsem se lehce rozklusal.
Závod se konal na 800 m okruhu se zhruba 8 m převýšením, které zajišťoval kopeček v půlce trati. Shodou okolností zrovna v tom kopečku foukal dost silný protivítr, takže to byla opravdu lahůdka. Trať byla bez sněhu a až na pár míst suchá.
Po startu jsem to chtěl rozběhnout pomalu, aby mi vydržely síly až do konce, ale jako obvykle se to nepodařilo. Zakecal jsem se se známým, který si šel na dvě hoďky zaběhat, takže jeho tempo samozřejmě neodpovídalo tomu co jsem si naplánoval. Mimo to jsem nějak nepodchytil pravidelné doplňování tekutin a energie, první dvě hodiny jsem do sebe dostal jen trochu čaje a jeden kousek čokolády, což se projevilo krizí zhruba 2,5 hodiny po startu, kdy jsem musel zastavit a vždy zhruba půl kola jít a půl běžet (nebo spíš předstírat běh). Začal jsem intenzivně doplňovat energii (hlavně díky ženě, která přinesla zásoby) a asi za hodinu jsem se začal cítit líp, křeče ustupovaly, tak jsem to pomalu rozběhnul.
Dál jsem se snažil vydržet zbytek v rozumném tempu. Nakonec se povedlo lehce přesáhnout hranici 56 km, což byl lepší výsledek, než v jaký jsem po půlce závodu doufal.
Po závodě mě chytla pěkná zimnice, která se opakovala ještě večer před usnutím. Jinak mě bolelo prakticky všechno :-). Cesta domů byla krušná a vypadal jsem jak opilý, když jsem se motal přes louku k baráku. Doma mě žena zaskočila dotazem, jestli jsem nemusel dobíhat autobus, což by v tu chvíli byl pro mě nadlidský výkon.
Závod to byl pěkný, dobře zorganizovaný, za což patří velký dík Petru Kaňovskému i všem, kteří se podíleli na organizaci. Neuvěřitelný výkon podal Dan Orálek, který zaběhl nový český rekord 86716 metrů.
V pátek se zdálo, že se do Brna vrací zima, sněžilo, teplota klesla pod nulu, atd. V sobotu ráno bylo sicve lehce pod nulou, ale sníh nikde a dokonce se chvíli zdálo, že vyjde i slunce. Do Modřic jsme vyrazili celá rodina.
Modřický pohár se běží celý po asfaltu a prakticky po rovině, takže je to velice rychlý závod. Trať tvoří asi tří a čtvrt kilometrový okruh Modřicemi, takže se běží tři kola.
Na startu hlavního závodu bylo 225 závodníků, po výstřelu vznikala místy pěkná tlačenice, ale brzo se to roztrhalo a dál se běželo celkem bez problémů. První dvě kola jsem běžel víceméně rovnoměrným tempem a cítil jsem se dobře. Bohužel v posledním kole se to zlomilo a dolehly na mě účinky týdenní běžecké pauzy, takže třetí kolo jsem mírně protrpěl, na konci (asi 50 m před cílem) jsem už ani nezvládl zamávat Vojtovi :-). Strategie v posledním kole byla udržet si pozici a nenechat se předběhnout, což se mi víceméně povedlo. Původní plán ovšem byl zrychlit, což se nepodařilo, resp. nenašel jsem zdroje.
V cíli jsem si na chvíli musel sednout, pokud jsem se dobře podíval časoměřičům přes rameno, tak bych měl mít čas kolem 42 minut. Uvidíme až dorazí oficiální výsledky. Modřice byly (alespoň pro mě) hodně rychlé, ale díky absenci zásadních terénních nerovností a asfaltovému povrchu se běželo celkem příjemně. Podle oficiálních výsledků jsem doběhl za 41:42 na 110. místě.
Závod vyhrál tradičně Dan Orálek (30:16), kousek za ním doběhl Jirka Homoláč (30:22).
Po závodě jsem se rychle převlíkl, aby nám neujela šalina. Žena mě pokárala, že jsem jí nedonesl párek, vymluvil jsem se na časovou tíseň (nepomohlo). Šalinu jsme stihli, ale při výstupu se mi povedlo urvat rám na kočáru, takže domů jsme jeli po zadních kolech. To byla taková nepěkná tečka za celou akcí.
V sobotu ráno v Brně pěkně pršelo a zdálo se, že to vydrží celý den. chvíli po deváté jsem vyrazil na nádraží, po cestě se déšť změnil na sněžení, ale teplota zůstala nad nulou. Osobákem Brno-Letovice jsem se dojel na zastávku Dolní Lhota, kousek za Blanskem, a odtud se šlo asi 500 metrů ke startu v Ráječku a šatnám. V Ráječku pěkně posněhávalo, teplota se držela na rozumné hodnotě.
Rychle jsem se převlékl, zaškrtl v prezenčce a šel se trochu rozklusat. Nejdřív jsem si bez čísla zaběhl 5 km závod. Start závodu byl velmi výrazný, v pistoli asi použili nějaký lepší prach. První polovina vedla víceméně pořád do kopce, místy pěkně prudkého. Zpátky se běželo stejně, tentokrát z kopce. První půlku jsem šel volně, ale v druhé jsem to z kopce trochu rozběhl, což se později samozřejmě nevyplatilo. Po doběhu do cíle zbývalo asi dvacet minut do stratu hlavního závodu, čehož jsem využil k občerstvení a regeneraci v blízkosti startu.
Start hlavního závodu byl opět nepřeslechnutelný. Vyběhlo nás 193, takže za chvíli se vytvořil pěkný štrůdl po trati. Začátek závodu byl stejný jako u kratší trati, výběh na kopec a návrat do Horní Lhoty. Tento výběh mě vysloveně bavil, ani to moc nebolelo a běželo se příjemně. Z Lhoty se běželo podobně jako loni k Blansku a pak po louce (terén bahno/sníh) zpět k Ráječku, letos na louce ani moc nefoukalo, tak se to dalo.
Těsně před Ráječkem jsem se stočili zase ke Lhotě a čekalo nás poslední stoupání, tentokrát jsem ho pěkně protrpěl a konec jsem pojal turisticky. Při cestě dolů jsem se snažil udržet pozici, což se víceméně povedlo.
Závod vyhrál tradičně Dan Orálek s časem 34:28. Já jsem skončil na 119. místě, čas 50:01.
Po proběhnutí cílem nebyl čas ani na regeneraci, protože za necelou půlhodinu mi jel vlak do Brna, takže běh do šatny, rychlé převlečení a hůrá ke kolejím.
Doma jsme místo strečingu šli na vycházku s kočárkem, což mě dorazilo :-). Závod byl příjemný, ale dost náročný.
Elektronický podpis jsem potřeboval kvůli podávání souhrnného hlášení o DPH pro finanční úřad. To lze od roku 2010 provést pouze elektronicky a potřebujete buď datovou schránku nebo elektronický podpis. Pro fyzické osoby je výhodnější a levnější elektronický podpis. Zařídit si ho můžete na libovolné pobočce České pošty označené logem Czech Point.
Elektronickou žádost přineste na poštu na flash disku (na internetu můžete najít informaci, že je nutné mít disketu).
Tato část bude užitečná hlavně pro Brňáky, jak to chodí jinde bohužel netuším.
Nejdřív jsem se vydal na poštu v Bohunicích, v bláhové naději, že vše vyřídím cestou z práce. Po vstupu jsem zvolil možnost Czech Point a moje číslo bylo okamžitě vylosováno. Přišel jsem k přepážce a oznámil co potřebuju vyřídit. Dáma za přepážkou na mě vyvalila oči a pár minut se hrabala v papírech, potom mi řekla, že neví co má dělat a zavolala si kolegyni. S tou začaly něco ťukat do počítače a oznámily mi, že to bude trvat asi hodinu. Po deseti minutách boje s počítačem to dámy vzdaly a poslaly mě na Poštovskou (Brno 1), kde prý mají rychlejší počítače :-).
Na Poštovskou jsem se vydal v sobotu ráno. Přislušnou přepážku najdete v 1. patře, je potřeba obejít několik dveří, na každých je cedule, která vás odkáže na další dveře. Číslo správné přepážky jsem bohužel zapomněl. Tady už to šlo podstatně lépe a veseleji než v Bohunicích. Po kontrole formulářů a zkopírování ŽL si úřednice vyžádala flash disk, chvíli něcoi ťukala do počítače a bylo hotovo. Zabralo to cca 20 minut. V sobotu se bohužel podpisy nevydávají, takže musím počkat do pondělí, kdy by mi měl dorazit na email.
Na místě se neplatí nic, faktura přijde poštou. Elektronický podpis pro fyzickou osobu přijde na zhruba 200 Kč za rok vč. DPH.