První fulleren, C60, byl připraven už roku 1985. Jejich význam od té doby stoupá, velkým problémem, ale je jejich výroba. Metoda poskytující velké množství fullerenů v dostatečné kvalitě a za dobrou cenu je zatím ve vývoji.
Kromě výzkumu, se fullereny využívají v medicíně, senzorech a kompozitních materiálech. Nově vydané review stručně shrnuje možné metody syntézy těchto allotropů uhlíku.[1]
Hlavní metody výroby fullerenů jsou:
- Obloukový výboj – grafitové elektrody jsou v oblouku odpařovány, syntéza probíhá v inertní atmosféře (nejčastěji helium nebo argon), aby se zabránilo oxidaci uhlíku.
- Spalovací metoda – spaluje se směs uhlovodíku (benzenu), kyslíku a argonu.
- Laser – jako zdroj tepla je využit laser. Jsou dva základní mechanismy laserové syntézy – odpařování a spalování.
- Mikrovlnná syntéza – zde jsou zdrojem tepla mikrovlny. Jako zdroj uhlíku se využívá grafitový prášek nebo jemně mleté uhlí. V některých typech reaktorů lze využít i chloroform (CHCl3).
Metody produkují saze, z kterých je nutno fullereny izolovat. Často se využívá Soxhletova extrakce.[2] Pro C60 je vhodným solventem toluen, pro těžší fullereny se pak používá hexan nebo heptan.
Review stručně a přehledně popisuje jednotlivé metody přípravy fullerenů.