MRI (Magnetic Resonance Imaging) je zobrazovací technika využívaná v lékařství.[1] Její princip je velmi podobný NMR, ale neměříme chemický posun, ale relaxační časy jader vodíku. Vodík se využívá, protože je v organismu velmi silně zastoupen. V nově publikovaném článku je popsán jednoduchý postup, jak klasické MRI přístroje snadno uzpůsobit pro měření jádra 23Na.[2,3]
MRI pro humánní medicínu využívají magnetické pole v rozmezí 0,2 – 7 T, zpravidla pak 1,5 T. Jedná se o supravodivé magnety, stejně jako v NMR. Na rozdíl od NMR ale musí magnetické pole působit na výrazně větší objem vzorku a i tak musí být zachována jeho homogenita. To klade větší nároky na shimmovací cívky.
Během MRI experimentu se měří T1 a T2 relaxační časy vodíkových jader obsažených v těle, čímž se získává informace o vlastnostech tkání, která se převádí na obrázky ve stupních šedi. Pomocí gradientů magnetického pole můžeme volit vrstvu vzorku, kterou budeme v daném okamžiku měřit. To umožňuje podrobné mapování lidského těla.
V citovaném článku je popsán návrh RF repeateru, který umožňuje změnit frekvenci excitačního radiofrekvenčního záření tak, aby přístroj měřil místo 1H jader, jádra 23Na. Vzhledem k tomu, že sodík je v lidském těle také velmi rozšířený, může se jednat o levnou úpravu, která silně zvýší možnosti těchto přístrojů. Bude možné např. monitorovat ledviny, které obsahují velká množství sodíku.