Recyklace plastů je důležitým procesem, který může lidstvu ušetřit spoustu neobnovitelných surovin a tak může pomoci snížit objem odpadu. V dnešní době spotřeba plastů stoupá, podepisují se na tom samozřejmě i opatření ve vztahu k pandemii. Nově publikované metoda depolymerizace je energeticky méně náročná než starší metody.[1,2]
Polymery
Polymery jsou molekuly tvořené opakováním jedné nebo více základních stavebních jednotek (monomerů). Pokud jsou tvořeny jedním monomerem, jsou označovány jako polymery, pokud je tvoří více typů monomerů označují se jako kopolymery. Příkladem kopolymeru je PET, neboli polyethylentereftalát, který se vyrábí reakcí ethylenglykolu s kyselinou tereftalovou:
Plasty jsou pro současného člověka prakticky nepostradatelné a s tím je spojeno i velké plýtvání s nimi. Jednou z cest, jak snížit ekologickou zátěž je recyklace. Samozřejmě jde jen o částečné řešení, mnohem lepší je snižování spotřeby plastů, ale to je pro současnou civilizaci asi obtížnější cesta.
Recyklace plastů
Plastový odpad je možno recyklovat několika metodami.[3] U termoplastů je možné roztavení a využití taveniny pro výrobu platových předmětů, např. plastový nábytek z PET lahví.
Další možností je depolymerace, neboli rozklad plastu na monomery a jejich další využití. Tato operace se provádí za vysoké teploty, pro polyethylen (PE) jde o teploty až 600 °C. To je samozřejmě nákladné a taky náročné na vybavení.
Snížit teplotu depolymerace lze pomocí zavedení slabších míst do řetězce, ve studii byly testovány polykarbonáty a polyestery s dlouhým uhlovodíkovým řetězcem, aby nedošlo k příliš velkému zhoršení mechanických vlastností.
Jako zdroj pro přípravu polymeru byl využit rostlinný olej. Jedna z možných polymerních struktur je uvedena na obrázku dole:
Depolymerace tohoto polymeru probíhá už při teplotě 120 °C v methanolu nebo ethanolu a daří se získat až 96 % monomeru.